Ezechiel 3
1 Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.
Te phoeiah kai te, “Hlang capa aw hekah cayol he na hmuh te ca la ca. Te phoeiah cet lamtah Israel imkhui te thui pah,” a ti.
2 I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu,
Te dongah ka ka te ka ang tih cayol te ka caak.
3 Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.
Te phoeiah kai te, “Hlang capa aw namah taengah cayol kam paek he na bungko duela ca lamtah na bung hah sak,” a ti. Ka caak tangloeng vaengah tah ka ka dongah a didip neh khoitui bangla om.
4 Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými.
Te phoeiah kai taengah, “Hlang capa, cet lamtah Israel imkhui te paan laeh, amih taengah kamah ol neh thui pah.
5 Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému.
A hmuilai aka khuet neh ol aka kael pilnam taengah pawt tih Israel imkhui taengah ni nang kan tueih.
6 Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe.
A hmuilai aka khuet tih a ol a kael neh a olka na yakming pawh pilnam cungkuem taengah moenih. Amih taengah pawt koinih nang kan tueih khaw amih loh nang ol te a hnatun uh suidae.
7 Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce.
Tedae Israel imkhui loh nang ol te hnatun ham huem uh pawh. Kai ol pataeng hnatun ham a ngaih uh moenih. Israel imkhui boeih tah a tal tlungluen tih a lungbuei khaw mangkhak uh.
8 Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich.
Na maelhmai te amih maelhmai bangla ka tlungluen sak vetih na tal khaw amih tal bangla te ka tlungluen sak bitni ne.
9 Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou.
Na tal te hmailung lakah tlungluen lungning la kang khueh bitni. Amih te rhih boel lamtah amih boekoek imkhui kah a mikhmuh ah rhihyawp boeh,” a ti.
10 I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš.
Te phoeiah kamah te, “Hlang capa aw, nang taengah ka thui kamah ol boeih he na thinko ah dueh lamtah na hna neh hnatun.
11 A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.
Cet lamtah na pilnam paca vangsawn te paan laeh. Amih te thui pah lamtah a hnatun akhaw a toeng akhaw Boeipa Yahovah loh a thui he amih taengah thui pah,” a ti.
12 Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.
Te vaengah mueihla loh kai te n'dangrhoek tih ka hnukkah amah hmuen ah BOEIPA kah thangpomnah a tanglue la a uem te hinghuennah ol la yaak.
13 A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého.
Mulhing manu neh a la te a phae hum ol neh a voeivang kah lengkho ol khaw hinghuennah tanglue ol la ka yaak.
14 Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla.
Te phoeiah mueihla loh kai n'dangrhoek tih ng'khuen. Tedae BOEIPA kut he kai soah ha tlungluen tih ka mueihla tah kosi neh khahing la ka cet.
15 I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím.
Te dongah Kebar tuiva ah kho aka sa Telabib vangsawn taengla ka pawk. Amih khosa rhoek taengah pahoi ka om tangloeng dae hnin rhih ka om mah amih lakli ah ka pong coeng.
16 I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
Hnin rhih a bawtnah a pha vaengah BOEIPA ol kai taengla ha pawk.
17 Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.
Te vaengah, “Hlang capa nang te Israel imkhui ham rhaltawt la kang khueh coeng. Ka ka lamkah ol he na yaak coeng dongah kai lamlong mah amih te thuituen.
18 Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
Halang te, 'Na duek rhoe na duek ni, 'ka ti coeng. Tedae halang te a halang longpuei lamloh ah hinglu hlawt ham thuituen tueng te na thuituen pawt tih na thui pawt vaengah, halang khaw amah kathaesainah neh duek koinih anih thii te nang kut lamloh ka suk ni.
19 Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
Tedae nang halang te na thuituen lalah a halangnah neh a halang longpuei lamloh a mael pawt atah, anih te amah kathaesainah dongah duek vetih nang tah na hinglu na huul ni.
20 Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
Hlang dueng khaw a duengnah lamloh mael tih dumlai a saii van atah a mikhmuh ah hmuitoel ka khueh pah vetih anih te duek ni. A tholhnah dongah anih na thuituen pawt koinih a duek vaengah duengnah a saii te poek uh mahpawh. Tedae a thii te nang kut dongah kan toem ni.
21 Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš.
Aka dueng te a tholh pawt ham a dueng la amah na thuituen van atah anih khaw tholh mahpawh. A thuituen lamloh hing rhoe hing vetih nang khaw na hinglu te na huul van ni,” a ti.
22 I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.
Te phoeiah kai soah BOEIPA kah kut pahoi om tih kai taengah, “Thoo lamtah kolbawn la na pawk vaengah namah te pahoi kam voek ni,” a ti.
23 A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou.
Te dongah ka thoo tih kolbawn la ka cet. Te vaengah BOEIPA kah thangpomnah tah thangpomnah bangla pahoi a pai tarha te Kebar tuiva ah ka hmuh tih ka hmai longah ka bakop.
24 Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém.
Te vaengah ka khuila mueihla ha kun tih ka kho lamloh kai n'thoh. Te daengah kai te m'voek tih kamah taengah, “Na im khui te paan lamtah khai laeh.
25 Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně.
Nang hlang capa te ne, nang soah rhuivaeh hang khueh uh vetih amih taengah nang m'pin uh ni. Te dongah amih lakli ah na mop thai mahpawh.
26 A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou.
Na lai khaw na dang la ka kap sak vetih na tum uh ni. Amih boekoek imkhui aka tluung loh hlang bangla amih taengah na om thai moenih.
27 Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.
Tedae nang taengah kan thui vaengah na ka kang ong bitni. Te vaengah amih te, 'Ka Boeipa Yahovah loh he ni a thui,’ ti nah lamtah, aka ngai long tah ngai saeh. Amih tah boekoek imkhui la a om dongah a hnawtkhoe long tah toeng ngawn saeh,” a ti.
