Ezechiel 2
1 Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou.
Pea naʻa ne pehē mai kiate au, “Foha ʻoe tangata, tuʻu hake ki ho vaʻe pea te u lea kiate koe.”
2 I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.
Pea ʻi heʻene folofola mai, naʻe hoko mai ʻae laumālie kiate au, ʻo ne fokotuʻu au ki hoku vaʻe, pea u fanongo kiate ia naʻe lea kiate au.
3 Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne.
Pea naʻa ne pehē kiate au, “Foha ʻoe tangata, ʻoku ou fekau atu koe ki he fonua ʻo ʻIsileli, ki he puleʻanga angatuʻu, kuo angatuʻu kiate au: kuo fai angahala kiate au ʻakinautolu mo ʻenau ngaahi tamai, ʻio, ʻo aʻu ki he ʻaho ni.
4 K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin,
He ko e fānau mata fielahi mo loto fefeka ʻakinautolu. Ko au ia ʻoku ou fekau atu koe kiate kinautolu; pea te ke pehē kiate kinautolu, ʻOku pehē ʻa Sihova ko e ʻOtua.
5 Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.
Pea neongo ʻenau loto ke fanongo, pe ko ʻenau taʻeloto ki ai, (he ko e fale angatuʻu ʻakinautolu, ) ka te nau ʻilo naʻe ai ha palōfita ʻiate kinautolu.
6 Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.
“Pea ko koe, ʻe foha ʻoe tangata, ʻoua naʻa ke manavahē kiate kinautolu pea ʻoua naʻa ke manavahē ki heʻenau lea, neongo hoʻo ʻi he ʻakau talatala mo e talatalaʻāmoa, pea ke nofo hifo ʻi he lotolotonga ʻoe ngaahi sikopio: ʻoua naʻa ke manavahē ki heʻenau lea, pea ʻoua naʻa ke lilika ʻi heʻenau sio: ka ko e moʻoni ko e fale angatuʻu ʻakinautolu.
7 Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.
Pea te ke lea ʻaki ʻe koe ʻa ʻeku ngaahi lea kiate kinautolu, pe te nau loto ke fanongo ki ai, pe te nau taʻeloto ki ai he ʻoku lahi ʻaupito ʻenau angatuʻu.
8 Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám.
Ka ko koe, ʻe foha ʻoe tangata, fanongo ki he meʻa ʻoku ou lea ʻaki kiate koe: ʻoua naʻa ke angatuʻu koe ʻo hangē ko e fale angatuʻu na: fakamanga ho ngutu pea ke kai ʻaia te u foaki kiate koe.”
9 I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha.
Pea ʻi heʻeku sio, vakai, naʻe fakahā mai kiate au ʻae nima; pea vakai naʻe ʻi ai ʻae takainga tohi;
10 Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.
Pea ne folofolahi ia ʻi hoku ʻao; pea naʻe tohi ia ʻi loto pea ʻituʻa: pea naʻe tohi ʻi ai ʻae tangi, mo e mamahi, pea mo e malaʻia.
