Ezechiel 2
1 Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou.
nanao amako ty hoe, O ana’ ondatio, miongaha am-pandia, le hivolañako.
2 I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.
Aa ie nisaontsia’e le nimoak’ amako ty Tioke nampitroatse ahy an-tomboke naho tsinanoko i nitsara amakoy.
3 Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne.
Le hoe re tamako, O ana’ondatio, hiraheko mb’ amo ana’ Israeleo irehe, mb’amo fifokoa mpiola niola amakoo; songa niola amako iereo naho o roae’eo, pake henanekeo.
4 K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin,
Aa le hiraheko irehe mb’amo ana-dahy gan-tarehe naho fatra-poo, le hoe ty ho asa’o ama’e, Hoe ty nafe’ Iehovà Talè;
5 Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.
aa ke hijanjiñe iereo, he tsy hañaoñe, amy t’ie anjomba mpiola; fe ho oni’iareo te tañivo’iareo ao ty mpitoky.
6 Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.
Aa ihe ana’ ondatio, ko ihembaña’o, ko irevendreveña’o o saontsi’eo fa mpiola iereo, aa ndra te mpiama’o ty fatike naho hisatse, naho kalengo ty imoneña’o, ko hembaña’o o saontsi’eo, vaho ko miriatsandry aolo’e eo, fa akiba miola iereo.
7 Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.
Le ho taroñe’o am’ iereo o volakoo, ke hijanjiñe he tsy hañaoñe, amy t’ie mpiola.
8 Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám.
Aa ihe ka, ana’ ondatio, tsendreño ty ho volañeko; ko miola irehe manahake ty fiolà’ i anjomba mpiolay; sokafo ty falie’o, vaho kamao o azotsokoo.
9 I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha.
Aa le nenteako te ingo ty fitañe nahitrik’ amako, naho tama’e ao ty boke peleke;
10 Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.
navela’e amako, ie sinokitse añ’ate’e naho alafe’e, naho nisokireñ’ ama’e ao ty fandalañe naho ty fihontohañe, vaho ty hankàñe.
