Ezechiel 15

1 Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

Naʻe hoko ʻae folofola ʻa Sihova kiate au, ʻo pehē,

2 Synu člověčí, co jest dřevo révové proti všelijakému dřevu, aneb proti ratolestem dříví lesního?

“Foha ʻoe tangata, ʻoku lelei hake ʻi he hā, ʻae ʻakau ko e vaine ʻi he ngaahi ʻakau kehe, mo e ngaahi vaʻa ʻakau ʻoe vao?

3 Zdaliž vzato bude z něho dřevo k udělání něčeho? Zdaliž udělají z něho hřebík k zavěšování na něm všelijaké nádoby?

He ʻoku toʻo mei ai ha laupapa ke fai ʻaki ha ngāue? Pe ʻoku ngaohi ʻe ha taha ha faʻo mei ai ko e tautauʻanga ʻo ha meʻa?

4 Aj, na oheň dává se k sežrání. Když oba konce jeho sežere oheň, a prostředek jeho obhoří, zdaž se k čemu hoditi může?

Vakai, ʻoku lī ia ki he afi ko e fefie, pea fakatou vela ai hono hiku mo hono kongaloto. He ʻoku ʻaonga ia ki he ngāue?

5 Aj, když byl celý, nic nemohlo býti z něho uděláno, ovšem když jej oheň sežral, a shořel, k ničemu se více hoditi nebude.

Vakai, ʻi heʻene kei haohaoa naʻe ʻikai ʻaonga ki ha ngāue; kae fēfē nai ʻene ʻaonga ki ha ngāue, ka kuo keina ia ʻe he afi, pea kuo vela?”

6 Protož takto praví Panovník Hospodin: Jakož jest dřevo révové mezi dřívím lesním, kteréž jsem oddal ohni k sežrání, tak jsem oddal obyvatele Jeruzalémské.

Ko ia ʻoku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; “Hangē ko e ʻakau ko e vaine ʻi he ngaahi ʻakau ʻoe vao, ʻe pehē ʻa ʻeku foaki ʻae kakai ʻo Selūsalema ke vela ʻi he afi.

7 Nebo postavím tvář svou hněvivou proti nim. Z ohně jednoho vyjdou, a oheň druhý zžíře je. I zvíte, že já jsem Hospodin, když obrátím tvář svou hněvivou proti nim.

Pea te u fakahanga hoku fofonga ke tuʻu kiate kinautolu; te nau hao mei he afi ʻe taha, kae vela ʻakinautolu ʻi he afi kehe ʻe taha; pea te mou ʻilo ko au ko Sihova, ʻoku tuʻu hoku mata kiate kimoutolu.

8 A obrátím zemi tuto v poušť, proto že se přestoupení dopouštěli, praví Panovník Hospodin.

Pea te u ngaohi ke lala ʻae fonua koeʻuhi kuo nau fai ʻae meʻa hala.” ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua.