Ezechiel 15
1 Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
Angraeng ih lok kai khaeah angzoh,
2 Synu člověčí, co jest dřevo révové proti všelijakému dřevu, aneb proti ratolestem dříví lesního?
kami capa, tipongah maw misurkung loe kalah thingnawk pongah hoih kue moe, tu thung ih thing tanghangnawk pongah doeh hoih kue?
3 Zdaliž vzato bude z něho dřevo k udělání něčeho? Zdaliž udělají z něho hřebík k zavěšování na něm všelijaké nádoby?
Hmuen maeto sak hanah misurkung to lak o vai maw? To tih ai boeh loe kami mah misurkung hoiah hmuen bangh haih sak o vai maw?
4 Aj, na oheň dává se k sežrání. Když oba konce jeho sežere oheň, a prostředek jeho obhoří, zdaž se k čemu hoditi může?
Khenah, hmai ah ni a tik o, hmai mah loe takung, a um hoi tadong khoek to kangh. Hmai mah kang pacoengah to thing to patoh han hoih vop maw?
5 Aj, když byl celý, nic nemohlo býti z něho uděláno, ovšem když jej oheň sežral, a shořel, k ničemu se více hoditi nebude.
Khenah, hmai mah kang ai akung ah oh naah mataeng doeh avanghaih om ai nahaeloe, hmai mah kangh moe, hmai saae ah oh pacoeng naah cae loe, kawkruk maw patoh han avang ai ah om tih?
6 Protož takto praví Panovník Hospodin: Jakož jest dřevo révové mezi dřívím lesním, kteréž jsem oddal ohni k sežrání, tak jsem oddal obyvatele Jeruzalémské.
To pongah Angraeng Sithaw mah, Tupui thung ih thingnawk salak ih misurkung to hmaitik hanah ka paek baktih toengah, Jerusalem vangpui thungah kaom kaminawk to ka paek han.
7 Nebo postavím tvář svou hněvivou proti nim. Z ohně jednoho vyjdou, a oheň druhý zžíře je. I zvíte, že já jsem Hospodin, když obrátím tvář svou hněvivou proti nim.
Nihcae to mikhmai ka set thuih han; nihcae loe hmai maeto thung hoiah tacawt o tih, toe kalah hmai maeto mah nihcae to kang tih; nihcae mikhmai ka set thuih naah loe, Kai loe Angraeng ni, tiah na panoek o tih, tiah thuih.
8 A obrátím zemi tuto v poušť, proto že se přestoupení dopouštěli, praví Panovník Hospodin.
Nihcae mah zaehaih sak o pongah prae to ka pongsak sut han boeh, tiah Angraeng Sithaw mah thuih.
