Ezechiel 14
1 Potom přišedše ke mně muži z starších Izraelských, seděli přede mnou.
Then came there unto me men, of the elders of Israel, —and sat before me—
2 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
And the word of Yahweh came unto me, saying:
3 Synu člověčí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili před tváři své. Zdaliž se upřímě radí se mnou?
Son of man These men have brought up their manufactured gods upon their hear, And their stumbling-block of iniquity, have they set straight before their face, —Shall I be at all enquired of by them?
4 Protož mluv jim a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil před tvář svou, a přišel by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž přišel, o množství ukydaných bohů jeho,
Therefore speak unto them and say unto them, Thus, saith My Lord, Yahweh, Any man whatsoever of the house of Israel Who shall bring up his manufactured gods upon his heart, And set, his stumbling-block of iniquity, straight before his face, And then come in unto the prophet, I Yahweh, have myself answered him thereby. By the multitude of his manufactured gods:
5 Abych polapil dům Izraelský v srdci jejich, že se odvrátili ode mne k ukydaným bohům svým všickni napořád.
To the end the house of Israel may be taken by their own hearts, —in that they have estranged themselves from me, through their manufactured gods—all of them!
6 Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte od ukydaných bohů vašich, a ode všech ohavností vašich odvraťte tvář svou.
Therefore, say thou unto the house of Israel, Thus, saith My Lord Yahweh, Turn ye—and make good your return—from your manufactured gods; And, from all your abominations, make good the turning away of your faces.
7 Nebo kdož by koli z domu Izraelského i z pohostinných, kteříž jsou pohostinu v Izraeli, odvrátil se od následování mne, a složil by ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil by před tvář svou a přišel by k proroku, aby se mne tázal skrze něho: já Hospodin odpovím jemu o sobě,
For what man soever of the house of Israel Or of the sojourners who sojourn in Israel, Who shall estrange himself from following me And who shall bring up his manufactured gods, on his heart, And whose stumbling-block of iniquity, he shall set straight before his face, And then come in unto the prophet, to enquire by him of me, I Yahweh, will myself answer him, on my own account;
8 A obrátím tvář svou hněvivou proti muži tomu, a dám jej za znamení a za přísloví, a vytnu jej z prostřed lidu svého, i zvíte, že já jsem Hospodin.
And will set my face against that man And will make of him a sign and a proverb, And will cut him off out of the midst of my people: So shall ye know that, I, am Yahweh.
9 Prorok pak, dal-li by se přivábiti, aby mluvil slovo, já Hospodin přivábil jsem proroka toho. Než vztáhnuť ruku svou na něj, a vyhladím jej z prostřed lidu svého Izraelského.
Yea the prophet himself when he suffereth himself to be deceived, and speaketh a word, I Yahweh, have suffered that prophet to be deceived, Then will I stretch forth my hand against him, and destroy him out of the midst of my people. Israel:
10 A tak ponesou nepravost svou. Jakáž pokuta na toho, kdož by se tázal, takováž pokuta na proroka bude,
So shall they bear their punishment, As the punishment of him that enquireth, So shall the punishment of the prophet be:
11 Aby nebloudili více dům Izraelský ode mne, a nepoškvrňovali se více žádnými převrácenostmi svými, aby byli lidem mým, a já abych byl jejich Bohem, praví Panovník Hospodin.
That the house of Israel may no more go astray from following me, And no more defile themselves by any of their transgressions, — But may become my people, and I, may become their God, Declareth My Lord Yahweh.
12 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
And the word of Yahweh came unto me saying:
13 Synu člověčí, když by země zhřešila proti mně, dopouštějíc se přestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hůl chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada:
Son of man, When a land, shall sin against me by committing treachery, and I shall stretch out my hand against it, And break for it the staff of bread, And send thereon famine, And cut off therefrom man and beast,
14 By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin.
Then should these three men be in the midst thereof, Noah, Daniel, and Job, they by their righteousness should deliver their own lives— Declareth My Lord, Yahweh.
15 Pakli bych zvěř lítou uvedl na zemi, tak že by ji na sirobu přivedla, a byla by pustá, aniž by kdo přes ni jíti mohl pro zvěř:
If a mischievous wild beast, I suffer to pass through the land, and that beast bereave it, so that it become too desolate for any man to pass through, by reason of the wild beast,
16 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť tři muži tito u prostřed ní byli, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer. Oni by sami vysvobozeni byli, země pak byla by pustá.
[Were] these three men in the midst thereof, As I live, Declareth My Lord Yahweh, Surely neither sons nor daughters, should they deliver, They alone should be delivered, But the land, should become a desolation.
17 Aneb meč uvedl-li bych na zemi tu, a řekl bych meči: Projdi skrz zemi tu, abych vyhubil z ní lidi i hovada:
Or, a sword, I should bring upon that land, and should say. O sword! thou shalt go through the land, and so I should cut off therefrom, man and beast,
18 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak tři muži tito byli u prostřed ní, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer, ale oni sami by vysvobozeni byli.
Were these three men in the midst thereof, As I live! Saith My Lord Yahweh, They should deliver neither sons nor daughters, — For they alone, should be delivered.
19 Aneb mor poslal-li bych na zemi tu, a vylil prchlivost svou na ni k zhoubě, aby vyhlazeni byli z ní lidé i hovada:
Or pestilence, I, should send into that land, —and should pour out mine indignation thereon in blood, to cut off therefrom man and beast
20 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak Noé, Daniel a Job u prostřed ní byli, nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili. Oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe.
Were Noah, Daniel and Job in the midst thereof, As I live, Declareth My Lord Yahweh, Surely neither son nor daughter, should they deliver, They, by their righteousness should deliver only their own lives.
21 Nýbrž takto praví Panovník Hospodin: Bych pak čtyři pokuty své zlé, meč a hlad, zvěř lítou a mor poslal na Jeruzalém, abych vyhubil z něho lidi i hovada,
For thus, saith My Lord Yahweh, How much less [should they avail] when my four calamitous judgments, sword and famine and mischievous wild beast and pestilence I have sent against Jerusalem, —to cut off therefrom man and beast?
22 A aj, pozůstali-li by v něm, kteříž by toho ušli, a vyvedeni byli, synové neb dcery: aj, i oni musejí jíti k vám, a uzříte cestu jejich a skutky jejich, i potěšíte se nad tím zlým, kteréž uvedu na Jeruzalém, nade vším, což uvedu na něj.
Yet lo! there hath been left therein a remnant of fugitives to be brought forth —sons and daughters— There they are! coming forth unto you, And so ye shall see their way, and their doings, and be consoled over the calamity which I have brought in upon Jerusalem even all that I have brought in upon her.
23 A tak potěší vás, když uzříte cestu jejich a skutky jejich. I zvíte, že jsem ne nadarmo učinil všecko to, což jsem učinil při něm, praví Panovník Hospodin.
Yea they shall console you, when ye see their way and their doings, — So shall ye know that not without cause, have I done, anything that I have done with her, Declareth My Lord Yahweh.
