2 Mojžišova 33
1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské do země, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji,
To pacoengah Angraeng mah Mosi khaeah, Hae ahmuen hae caehtaak ah loe, Abraham, Issak hoi Jakob khaeah, Na caanawk khaeah ka paek han, tiah lokkam ih, prae thungah Izip prae thung hoi na zaehhoih ih kaminawk hoi nawnto caeh oh;
2 (A pošli před tebou anděla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea, )
kai ih van kami to na hmaa ah ka patoeh han, anih mah Kannaan, Amor, Hit, Periz, Hiv hoi Jebus kaminawk to haek boih tih.
3 Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě.
Khoitui hoi tahnutui longhaih prae ah caeh oh; toe kai loe nangcae salakah ka caeh mak ai; palungthah kami ah na oh o pongah, loklam ah kam rosak boih moeng tih, tiah a naa.
4 A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe.
Kaminawk mah to baktih tamthang kasae to thaih o naah, palungset o moe, mi doeh amthoephaih khukbuen to angkhuk o ai.
5 Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou.
Angraeng mah Mosi khaeah, Israel kaminawk khaeah hae tiah thui paeh; nangcae loe palungthah kami ah na oh o; nangcae hae nawnetta thung kang caeh haih nahaeloe, kam rosak boih moeng tih; nangcae to kawbang maw kang sak han, tiah ka panoek hanah, nam thoep o haih hmuennawk to angkhring oh, tiah a thuih, tiah a naa.
6 I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb.
To pongah Israel kaminawk mah Horeb mae ah amthoephaih hmuennawk to angkhring o boih.
7 Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany.
Mosi mah ataihaih ahmuen tasa bang, kangthla kue ahmuen ah, kahni im to sak moe, kaminawk amkhuenghaih kahni im, tiah a kawk. Angraeng pakrong han koeh kami boih loe, ataihaih ahmuen tasa bangah sak ih kaminawk amkhuenghaih kahni im ah caeh o nasoe.
8 K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a stál každý u dveří stanu svého, a hleděli za Mojžíšem, dokudž nevšel do stánku.
Mosi kahni im ah caeh naah, kaminawk boih angthawk o moe, angmacae kahni im thok taengah angdoet o; Mosi kahni imthung ah akun ai karoek to a khet o.
9 Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dveří stánku, a mluvil s Mojžíšem.
Mosi kahni imthung ah akun naah, tamai tung loe kahni im akunhaih thok taengah krak tathuk; to naah Mosi hoi Angraeng to lok apaeh hoi.
10 A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveří stánku, povstávali všickni, a klaněli se každý u dveří stanu svého.
Kaminawk boih mah, kahni imthung akunhaih thok taengah angdoe tamai tung to hnuk o naah, kaminawk boih angmacae ih kahni im thok taengah angdoet o moe, a bok o.
11 A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku.
Kami mah angmah ih ampui hoi lok apaeh baktih toengah, Angraeng hoi Mosi doeh mikhmai kangtong ah lok apaeh hoi; to pacoengah Mosi loe a ohhaih ahmuen ah amlaem let; toe anih bomkung, thendoeng, Nun capa Joshua loe kahni im to caehtaak ai.
12 I řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou.
Mosi mah Angraeng khaeah, Khenah, Nang mah ih hae kaminawk to zaehhoih hanah nang thuih; toe kai abomh han kaminawk to nang panoeksak ai; na hmin to ka panoek moe, nang loe ka mikhnuk naakrak ah na oh, tiah nang naa.
13 Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, že národ tento jest lid tvůj.
To pongah ka nuiah palung nang hoe nahaeloe, kai nang tahmen, tito ka panoek thai hanah, na loklam to na patuek ah; hae acaengnawk loe nang ih kami ni, tiah panoek poe ah, tiah a hnik.
14 I odpověděl: Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí.
Angraeng mah kang caeh o haih poe moe, anghakhaih kang paek o han, tiah a naa.
15 I řekl: Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud.
To naah Mosi mah anih khaeah, Kai nang caeh haih ai nahaeloe, kaicae hae ahmuen hoiah na patoeh hmah.
16 Nebo po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi, a když odděleni budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváři země?
Kai hoi nang ih kaminawk loe, na hmaa ah mikcuk naakrak ah ni kho a sak o, tito kawbang maw panoek thai tih? Kaicae hoi nawnto na caeh naah na ai maw amtueng tih? To tiah ni kai hoi nang ih kaminawk loe long nuiah kaom kaminawk boih thung hoiah kalah ta kami ah om o tih, tiah a naa.
17 I řekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také věc, kterouž jsi pravil, učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou, a znám tě ze jména.
To naah Angraeng mah Mosi khaeah, Na thuih ih lok baktih toengah ka sak han; nang loe ka mikcuk naakrak ah na oh; nang loe nangmah ih ahmin hoiah ni kang panoek boeh, tiah a naa.
18 Řekl opět: Okažiž mi, prosím, slávu svou.
Mosi mah anih khaeah, Vaihi na lensawkhaih amtuengsak ah, tiah a naa.
19 Kterýž odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
Angraeng mah, Na hmaa ah Kaih ih hoihaihnawk boih to ka caehsak moe, Angraeng ih ahmin to na hmaa ah ka taphong han; tahmenhaih ka tawnh ih kaminawk nuiah tahmenhaih ka tawnh moe, tahmenhaih kam tuengsak ih kaminawk nuiah tahmenhaih to kam tuengsak han.
20 Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal.
Toe ka mikhmai loe na hnu mak ai; ka mikhmai hnu kami loe, hing mak ai, tiah a naa.
21 I to řekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále.
To pacoengah Angraeng mah, Khenah, ka taengah ahmuen maeto oh; nang loe lungsong nuiah angdoe tih;
22 A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu.
ka lensawkhaih amtueng naah, nang loe kakoi lungsong thungah kang suek moe, Ka laem ai karoek to, ka ban hoiah kang tamuep han.
23 Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína.
Ka ban to ka zuh naah loe, ka hnukbang to na hnu tih; toe ka mikhmai loe na hnu mak ai, tiah a naa.
