2 Mojžišova 20

1 I mluvil Bůh všecka slova tato, řka:

Och Gud talade all dessa orden:

2 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.

Jag är Herren din Gud, den dig utfört hafver af Egypti lande, utu träldomsens huse.

3 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.

Du skall inga andra gudar hafva jemte mig.

4 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.

Du skall icke göra dig något beläte; ej heller eljest någon liknelse, antingen efter det ofvantill är i himlenom, eller efter det nedre är på jordene; ej heller efter det, som i vattnena är under jordene.

5 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne,

Bed icke till dem, och tjena dem icke; ty jag, Herren din Gud, är en stark hämnare, den som söker fädernas missgerning, inpå barnen, allt intill tredje och fjerde led, de som mig hata;

6 A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.

Och gör barmhertighet uppå mång tusende, som mig hafva kär, och hålla min bud.

7 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.

Du skall icke missbruka Herrans dins Guds Namn; ty Herren skall icke låta honom blifva ostraffad, som hans namn missbrukar.

8 Pomni na den sobotní, abys jej světil.

Tänk uppå Sabbathsdagen, att du helgar honom.

9 Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;

Sex dagar skall du arbeta, och göra alla dina gerningar.

10 Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých.

Men på sjunde dagenom är Herrans dins Guds Sabbath; då skall du intet arbete göra, ej heller din son, ej heller din dotter, ej heller din tjenare, ej heller din tjenarinna, ej heller din ök, ej heller din främling, som innan din stadsport är.

11 Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.

Ty uti sex dagar hafver Herren gjort himmel och jord, och hafvet, och hvad derinne är, och hvilade på sjunde dagenom. Derföre välsignade Herren Sabbathsdagen, och helgade honom.

12 Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

Du skall ära din fader och dina moder; på det du skall länge lefva i landena, som Herren din Gud dig gifva skall.

13 Nezabiješ.

Du skall icke dräpa.

14 Nesesmilníš.

Du skall icke göra hor.

15 Nepokradeš.

Du skall icke stjäla.

16 Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.

Du skall icke bära falskt vittnesbörd emot din nästa.

17 Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého.

Du skall icke hafva lust till dins nästas hus. Du skall icke begära dins nästas hustru, ej heller hans tjenare, eller hans tjenarinno, ej heller hans oxa, ej heller hans åsna, ej heller något, det din näste hafver.

18 Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka.

Och allt folket såg dundret och ljungelden, och basunens ljud, och berget rykandes; och fruktade sig, och flydde, trädandes fjerran;

19 A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.

Och sade till Mose: Tala du med oss, vi vilje höra dertill; och låt icke Gud tala med oss, att vi icke skole dö.

20 Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili.

Mose talade till folket: Frukter eder intet; ty Gud är kommen till att försöka eder; och att hans fruktan skall vara för edor ögon, att I icke synden.

21 Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě, kdež byl Bůh.

Och folket trädde långt ifrå; men Mose gick in till mörkret, der Gud uti var.

22 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synům Izraelským: Vy jste sami viděli, že s nebe mluvil jsem s vámi.

Och Herren sade till honom: Så skall du säga Israels barnom: I hafven sett, att jag af himmelen hafver talat med eder.

23 Protož nevyzdvihujte ničehož ku poctě se mnou; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě.

Derföre skolen I ingen ting hålla lika vid mig; silfvergudar och gyldene gudar skolen I icke göra eder.

24 Oltář z země uděláš mi a obětovati budeš na něm zápaly své, a pokojné oběti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě.

Ett altare af jord gör mig, der du uppå ditt bränneoffer, och tackoffer, din får och fä offra skall; ty på hvad rum jag stiftar mins Namns åminnelse, der vill jag komma till dig, och välsigna dig.

25 Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný, nedělej ho z kamene tesaného; nebo jestliže pozdvihneš železa na něj, poškvrníš ho.

Och om du vill göra mig ett stenaltare, skall du icke göra det af huggen sten; förty om du far deråt med din knif, så gör du det oskärdt.

26 Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla.

Du skall ock icke uppstiga på trappor till mitt altare, att din skam icke skall der blifva upptäckt.