Kazatel 1
1 Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
Here are the words of the Teacher, the king of Jerusalem, David's son.
2 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
“Everything passes—it's so temporary! It's all so hard to understand!” says the Teacher.
3 Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
What benefit do you get for slaving away in this life?
4 Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
People come, and people go, but the earth lasts forever!
5 Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
The sun comes up, and the sun goes down, and then rushes to its place to rise again.
6 Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
The wind blows south, and then turns to the north. Round and round it spins, finally coming full circle.
7 Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
Streams all flow into the sea, but the sea never becomes full. The streams return to the place from where they came.
8 Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
Everything just keeps on going. You can't say all there is to say. You can't see all there is to see. You can't hear all there is to hear.
9 Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
Everything that was will continue to be; everything that has been done will be done again. Nothing new ever happens here.
10 Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
There's nothing anyone can point to and say, “Look! Here's something new.” In fact it's been around for ages, long before our time.
11 Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
The problem is we don't remember people from the past, and people in the future won't remember those who came before them.
12 Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
I am the Teacher, and I was king over Israel, reigning from Jerusalem.
13 A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
I decided to focus my mind to explore, using wisdom, everything that happens here on earth. This is a tough assignment that God has given people to keep them busy!
14 Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
I examined everything people do here on earth, and discovered that it's all so temporary—trying to understand it is like trying to pin down the wind!
15 Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
You can't straighten what is twisted, and you can't count what isn't there.
16 Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
I thought to myself, “I've become very wise, wiser than all the kings of Jerusalem before me. My mind has gained a great deal of wisdom and knowledge.”
17 I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
So I decided to use my mind to learn everything about wisdom, and madness and foolishness as well. But I found out that this is as hard as trying to catch hold of the wind.
18 Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
For with great wisdom comes great frustration. The greater the knowledge, the greater the pain.
