Kazatel 1
1 Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
在耶路撒冷作王、大衛的兒子、傳道者的言語。
2 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
傳道者說：虛空的虛空， 虛空的虛空，凡事都是虛空。
3 Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
人一切的勞碌， 就是他在日光之下的勞碌，有甚麼益處呢？
4 Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
一代過去，一代又來， 地卻永遠長存。
5 Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
日頭出來，日頭落下， 急歸所出之地。
6 Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
風往南颳，又向北轉， 不住地旋轉，而且返回轉行原道。
7 Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
江河都往海裏流，海卻不滿； 江河從何處流，仍歸還何處。
8 Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
萬事令人厭煩， 人不能說盡。 眼看，看不飽； 耳聽，聽不足。
9 Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
已有的事後必再有； 已行的事後必再行。 日光之下並無新事。
10 Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
豈有一件事人能指着說這是新的？ 哪知，在我們以前的世代早已有了。
11 Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
已過的世代，無人記念； 將來的世代，後來的人也不記念。
12 Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
我傳道者在耶路撒冷作過以色列的王。
13 A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
我專心用智慧尋求、查究天下所做的一切事，乃知上帝叫世人所經練的是極重的勞苦。
14 Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
我見日光之下所做的一切事，都是虛空，都是捕風。
15 Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
彎曲的，不能變直； 缺少的，不能足數。
16 Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
我心裏議論說：我得了大智慧，勝過我以前在耶路撒冷的眾人，而且我心中多經歷智慧和知識的事。
17 I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
我又專心察明智慧、狂妄，和愚昧，乃知這也是捕風。
18 Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
因為多有智慧，就多有愁煩； 加增知識的，就加增憂傷。
