Kazatel 9
1 Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvětlil všecko to, že spravedliví a moudří, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí, kteréž jsou před oblíčejem jeho.
He naʻaku tokanga ʻi hoku loto ki he meʻa ni kotoa pē ke u fakahā kotoa pē ia, ʻoku ʻi he nima ʻoe ʻOtua ʻae māʻoniʻoni, mo e poto, pea mo ʻenau ngāue: ʻoku ʻikai ʻilo ʻe he tangata pe ko e ʻofeina ia pe ko e fehiʻanekina ʻi he meʻa ʻoku hoko mai kiate ia.
2 Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí.
He ʻoku hoko tatau ʻae meʻa fulipē ki he kakai kotoa pē: ko e meʻa ʻe taha ʻoku hoko ki he māʻoniʻoni mo e angahala; ki he angalelei mo ia kuo fakamaʻa, pea ki he taʻemaʻa; kiate ia ʻoku feilaulau, mo ia ʻoku ʻikai fai ha feilaulau: ʻoku hangē ko ia ʻoku angalelei, ʻoku pehē ʻaia ʻoku angahala, pea ko ia ʻoku fuakava, ʻo hangē ko ia ʻoku manavahē ki he fuakava.
3 A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají,
Ko e kovi eni ʻe taha ʻi he meʻa kotoa pē ʻoku fai ʻi he lalo laʻā, ʻae hoko tatau ʻae meʻa ki he kakai kotoa pē: ʻio, ʻoku fonu ʻi he kovi ʻae loto ʻoe fānau ʻae tangata, ʻoku ʻi honau loto ʻae vale ʻi heʻenau kei moʻui, pea hili ia ʻoku nau ʻalu ki he mate.
4 Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.
He ʻoku ai ʻae ʻamanaki lelei kiate ia ʻoku kei kau ki he moʻui: he ʻoku lelei hake ʻae kulī ʻoku moʻui ʻi ha laione kuo mate.
5 Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich.
He ʻoku ʻilo ʻe he kakai moʻui te nau mate: ka ʻoku ʻikai siʻi ʻilo ha meʻa ʻe he mate, pea ʻoku ʻikai te nau kei maʻu ha totongi: he kuo ngalo ʻa honau fakamanatu.
6 Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.
Pea ko ʻenau ʻofa, mo ʻenau fehiʻa, mo ʻenau meheka, kuo ʻosi ia; pea ʻoku ʻikai te nau kei maʻu honau tufakanga ʻi ha meʻa ʻoku fai ʻi he lalo laʻā ʻo taʻengata.
7 Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé.
ʻAlu koe ʻi ho hala, pea kai hoʻo mā ʻi he fiefia, pea inu hoʻo uaine ʻi he loto fiemālie; he kuo maʻu ʻe he ʻOtua hoʻo ngaahi ngāue.
8 Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku.
Ke hinehina maʻuaipē ho ngaahi kofu; pea ʻoua naʻa masiva ho ʻulu ʻi he pani.
9 Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.
Ke ke moʻui fiefia mo ho uaifi, ʻaia ʻoku ke ʻofa ai ʻi he ʻaho kotoa pē ʻo hoʻo moʻui vaʻinga, ʻaia kuo ne foaki kiate koe ʻi he lalo laʻā, ʻae ngaahi ʻaho kotoa pē ʻo hoʻo vaʻinga: he ko ho ʻinasi ia ʻi he moʻui ni, mo e ngāue kuo ke fai ʻi he lalo laʻā.
10 Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš. (Sheol h7585)
Ko ia kotoa pē ʻoku ʻilo ʻe ho nima ke fai, fai ia ʻaki ho mālohi kotoa pē; he ʻoku ʻikai ha ngāue, pe ha filioʻi, pe ha ʻilo, pe ha poto ʻi he faʻitoka, ʻaia ʻoku ke ʻalu ki ai. (Sheol h7585)
11 A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm.
Naʻaku tafoki mai, pea u mamata ʻi he lalo laʻā, ko e pue ʻoku ʻikai kiate ia ʻoku veʻe vave, pe ko e tau kiate ia ʻoku mālohi, pe ko e meʻakai kiate ia ʻoku poto, pe ko e koloa ki he kakai ʻoku faʻa fakakaukau, pe ko e ongoongolelei ki he kakai poto; he ʻoku maʻu taki taha kotoa pē hono ʻaho mo hono tuʻutuʻuni.
12 Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle.
He ʻoku ʻikai ʻilo foki ʻe he tangata ʻa hono ʻaho: ʻoku hangē ko e maʻu fakafokifā ʻoe ika ʻi he kupenga, pea hangē ko e maʻu ʻae manupuna ʻi he tauhele; ʻoku pehē ʻae tauheleʻi ʻae fānau ʻae tangata ʻi he ʻaho ʻoe kovi, ʻoka hoko fakafokifā ia kiate kinautolu.
13 Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne:
Ko e poto ni foki kuo u mamata ki ai ʻi he lalo laʻā, pea naʻe matamata lahi ia kiate au.
14 Bylo město malé, a v něm lidí málo, k němuž přitáhl král mocný, a obehnav je, zdělal proti němu náspy veliké.
Naʻe ai ʻae kihiʻi kolo, pea tokosiʻi ʻae kau tangata naʻe ʻi ai; pea naʻe haʻu ʻae tuʻi lahi ke ne tauʻi ia, pea naʻa ne kāpui ia, pea lahi ʻaupito ʻa ʻene tanu puke ki ai.
15 I nalezen jest v něm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to město moudrostí svou, ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého.
Ka ko eni, naʻe ʻilo ʻi ai ʻae tangata masiva mo poto, pea ko e meʻa ʻi heʻene poto naʻe hao ai ʻae kolo; ka naʻe ʻikai manatuʻi ʻe ha tokotaha ʻae tangata masiva ko ia.
16 Protož řekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali.
Pea naʻaku toki pehē ai, ʻOku lelei hake ʻae poto ʻi he mālohi; ka ʻoku manukiʻi ʻae poto ʻoe tangata masiva, pea ʻoku ʻikai ongoʻi ʻene ngaahi lea.
17 Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny.
ʻOku ongo lahi mai ʻae fanafana ʻae poto ʻi he kalanga ʻo ia ʻoku pule ʻi he lotolotonga ʻoe vale.
18 Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.
ʻOku lelei hake ʻae poto ʻi he mahafutau: ka ʻoku maumauʻi ʻe he angahala ʻe tokotaha ʻae lelei lahi.
