Kazatel 7
1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
Un buon nome è preferibile all'unguento profumato e il giorno della morte al giorno della nascita.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
E' meglio andare in una casa in pianto che andare in una casa in festa; perché quella è la fine d'ogni uomo e chi vive ci rifletterà.
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
E' preferibile la mestizia al riso, perché sotto un triste aspetto il cuore è felice.
4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
Il cuore dei saggi è in una casa in lutto e il cuore degli stolti in una casa in festa.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
Meglio ascoltare il rimprovero del saggio che ascoltare il canto degli stolti:
6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
perché com'è il crepitio dei pruni sotto la pentola, tale è il riso degli stolti. Ma anche questo è vanità.
7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
Il mal tolto rende sciocco il saggio e i regali corrompono il cuore.
8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
Meglio la fine di una cosa che il suo principio; è meglio la pazienza della superbia.
9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
Non esser facile a irritarti nel tuo spirito, perché l'ira alberga in seno agli stolti.
10 Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
Non domandare: «Come mai i tempi antichi erano migliori del presente?», poiché una tale domanda non è ispirata da saggezza.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
E' buona la saggezza insieme con un patrimonio ed è utile per coloro che vedono il sole;
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
perché si sta all'ombra della saggezza come si sta all'ombra del denaro e il profitto della saggezza fa vivere chi la possiede.
13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
Osserva l'opera di Dio: chi può raddrizzare ciò che egli ha fatto curvo?
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
Nel giorno lieto stà allegro e nel giorno triste rifletti: «Dio ha fatto tanto l'uno quanto l'altro, perché l'uomo non trovi nulla da incolparlo».
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
Tutto ho visto nei giorni della mia vanità: perire il giusto nonostante la sua giustizia, vivere a lungo l'empio nonostante la sua iniquità.
16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
Non esser troppo scrupoloso né saggio oltre misura. Perché vuoi rovinarti?
17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
Non esser troppo malvagio e non essere stolto. Perché vuoi morire innanzi tempo?
18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
E' bene che tu ti attenga a questo e che non stacchi la mano da quello, perché chi teme Dio riesce in tutte queste cose.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
La sapienza rende il saggio più forte di dieci potenti che governano la città.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
Non c'è infatti sulla terra un uomo così giusto che faccia solo il bene e non pecchi.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
Ancora: non fare attenzione a tutte le dicerie che si fanno, per non sentir che il tuo servo ha detto male di te,
22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
perché il tuo cuore sa che anche tu hai detto tante volte male degli altri.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
Tutto questo io ho esaminato con sapienza e ho detto: «Voglio essere saggio!», ma la sapienza è lontana da me!
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
Ciò che è stato è lontano e profondo, profondo: chi lo può raggiungere?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
Mi son applicato di nuovo a conoscere e indagare e cercare la sapienza e il perché delle cose e a conoscere che la malvagità è follia e la stoltezza pazzia.
26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
Trovo che amara più della morte è la donna, la quale è tutta lacci: una rete il suo cuore, catene le sue braccia. Chi è gradito a Dio la sfugge ma il peccatore ne resta preso.
27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
Vedi, io ho scoperto questo, dice Qoèlet, confrontando una ad una le cose, per trovarne la ragione.
28 Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
Un uomo su mille l'ho trovato: ma una donna fra tutte non l'ho trovata. Quello che io cerco ancora e non ho trovato è questo:
29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
Dio ha fatto l'uomo retto, ma essi cercano tanti fallaci ragionamenti. Vedi, solo questo ho trovato:
