Kazatel 7
1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
Better [is] a name than good perfume, And the day of death than the day of birth.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
Better to go unto a house of mourning, Than to go unto a house of banqueting, For that is the end of all men, And the living layeth [it] unto his heart.
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
Better [is] sorrow than laughter, For by the sadness of the face the heart becometh better.
4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
The heart of the wise [is] in a house of mourning, And the heart of fools in a house of mirth.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
Better to hear a rebuke of a wise man, Than [for] a man to hear a song of fools,
6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
For as the noise of thorns under the pot, So [is] the laughter of a fool, even this [is] vanity.
7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
Surely oppression maketh the wise mad, And a gift destroyeth the heart.
8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
Better [is] the latter end of a thing than its beginning, Better [is] the patient of spirit, than the haughty of spirit.
9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
Be not hasty in thy spirit to be angry, For anger in the bosom of fools resteth.
10 Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
Say not thou, 'What was it, That the former days were better than these?' For thou hast not asked wisely of this.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
Wisdom [is] good with an inheritance, And an advantage [it is] to those beholding the sun.
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
For wisdom [is] a defense, money [is] a defence, And the advantage of the knowledge of wisdom [is], She reviveth her possessors.
13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
See the work of God, For who is able to make straight that which He made crooked?
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
In a day of prosperity be in gladness, And in a day of evil consider. Also this over-against that hath God made, To the intent that man doth not find anything after him.
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
The whole I have considered in the days of my vanity. There is a righteous one perishing in his righteousness, and there is a wrong-doer prolonging [himself] in his wrong.
16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
Be not over-righteous, nor show thyself too wise, why art thou desolate?
17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
Do not much wrong, neither be thou a fool, why dost thou die within thy time?
18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
[It is] good that thou dost lay hold on this, and also, from that withdrawest not thy hand, for whoso is fearing God goeth out with them all.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
The wisdom giveth strength to a wise man, more than wealth the rulers who have been in a city.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
Because there is not a righteous man on earth that doth good and sinneth not.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
Also to all the words that they speak give not thy heart, that thou hear not thy servant reviling thee.
22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
For many times also hath thy heart known that thou thyself also hast reviled others.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
All this I have tried by wisdom; I have said, 'I am wise,' and it [is] far from me.
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
Far off [is] that which hath been, and deep, deep, who doth find it?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
I have turned round, also my heart, to know and to search, and to seek out wisdom, and reason, and to know the wrong of folly, and of foolishness the madness.
26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
And I am finding more bitter than death, the woman whose heart [is] nets and snares, her hands [are] bands; the good before God escapeth from her, but the sinner is captured by her.
27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
See, this I have found, said the Preacher, one to one, to find out the reason
28 Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
(that still my soul had sought, and I had not found), One man, a teacher, I have found, and a woman among all these I have not found.
29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
See, this alone I have found, that God made man upright, and they — they have sought out many devices.
