Kazatel 7
1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
A good name [is] better than precious ointment; and the day of death than the day of one's birth.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
[It is] better to go to the house of mourning, than to go to the house of feasting: for that [is] the end of all men; and the living will lay [it] to his heart.
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
Sorrow [is] better than laughter: for by the sadness of the countenance the heart is made better.
4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
The heart of the wise [is] in the house of mourning; but the heart of fools [is] in the house of mirth.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
[It is] better to hear the rebuke of the wise, than for a man to hear the song of fools.
6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
For as the crackling of thorns under a pot, so [is] the laughter of the fool: this also [is] vanity.
7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
Surely oppression maketh a wise man mad; and a gift destroyeth the heart.
8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
Better [is] the end of a thing than its beginning: [and] the patient in spirit [is] better than the proud in spirit.
9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
Be not hasty in thy spirit to be angry: for anger resteth in the bosom of fools.
10 Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
Say not thou, What is [the cause] that the former days were better than these? for thou dost not inquire wisely concerning this.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
Wisdom [is] good with an inheritance: and [by it there is] profit to them that see the sun.
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
For wisdom [is] a defense, [and] money [is] a defense: but the excellence of knowledge [is], [that] wisdom giveth life to them that have it.
13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
Consider the work of God: for who can make [that] straight, which he hath made crooked?
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
In the day of prosperity be joyful, but in the day of adversity consider: God also hath set the one over against the other, to the end that man should find nothing after him.
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
All [things] have I seen in the days of my vanity: there is a just [man] that perisheth in his righteousness, and there is a wicked [man] that prolongeth [his life] in his wickedness.
16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
Be not righteous over much; neither make thyself over wise: why shouldst thou destroy thyself?
17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
Be not over much wicked, neither be thou foolish: why shouldst thou die before thy time?
18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
[It is] good that thou shouldst take hold of this; yes, also from this withdraw not thy hand: for he that feareth God shall escape from them all.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
Wisdom strengtheneth the wise more than ten mighty [men] who are in the city.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
For [there is] not a just man upon earth, that doeth good, and sinneth not.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
Also take no heed to all words that are spoken; lest thou hear thy servant curse thee:
22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
For often also thy own heart knoweth that thou thyself likewise hast cursed others.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
All this have I proved by wisdom: I said, I will be wise; but it [was] far from me.
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
That which is far off, and exceedingly deep, who can find it out?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
I applied my heart to know, and to search, and to seek out wisdom, and the reason [of things], and to know the wickedness of folly, even of foolishness [and] madness:
26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
And I find more bitter than death the woman whose heart [is] snares and nets, [and] her hands [as] bands: whoever pleaseth God shall escape from her; but the sinner shall be taken by her.
27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
Behold, this have I found, saith the preacher, [counting] one by one, to find out the account:
28 Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
Which yet my soul seeketh, but I find not: one man among a thousand have I found; but a woman among all those have I not found.
29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
Lo, this only have I found, that God hath made man upright; but they have sought out many inventions.
