Kazatel 7
1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
A good name is better than precious ointments: and the day of death than the day of one’s birth.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
It is better to go to the house of mourning, than to the house of feasting: for in that we are put in mind of the end of all, and the living thinketh what is to come.
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
Anger is better than laughter: because by the sadness of the countenance the mind of the offender is corrected.
4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
The heart of the wise is where there is mourning, and the heart of fools where there is mirth.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
It is better to be rebuked by a wise man, than to be deceived by the flattery of fools.
6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
For as the crackling of thorns burning under a pot, so is the laughter of a fool: now this also is vanity.
7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
Oppression troubleth the wise, and shall destroy the strength of his heart.
8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
Better is the end of a speech than the beginning. Better is the patient man than the presumptuous.
9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
Be not quickly angry: for anger resteth in the bosom of a fool.
10 Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
Say not: What thinkest thou is the cause that former times were better than they are now? for this manner of question is foolish.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
Wisdom with riches is more profitable, and bringeth more advantage to them that see the sun.
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
For as wisdom is a defence, so money is a defence: but learning and wisdom excel in this, that they give life to him that possesseth them.
13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
Consider the works of God, that no man can correct whom he hath despised.
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
In the good day enjoy good things, and beware beforehand of the evil day: for God hath made both the one and the other, that man may not find against him any just complaint.
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
These things also I saw in the days of my vanity: A just man perisheth in his justice, and a wicked man liveth a long time in his wickedness.
16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
Be not over just: and be not more wise than is necessary, lest thou become stupid.
17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
Be not overmuch wicked: and be not foolish, lest thou die before thy time.
18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
It is good that thou shouldst hold up the just, yea and from him withdraw not thy hand: for he that feareth God, neglecteth nothing.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
Wisdom hath strengthened the wise more than ten princes of the city.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
For there is no just man upon earth, that doth good, and sinneth not.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
But do not apply thy heart to all words that are spoken: lest perhaps thou hear thy servant reviling thee.
22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
For thy conscience knoweth that thou also hast often spoken evil of others.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
I have tried all things in wisdom. I have said: I will be wise: and it departed farther from me,
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
Much more than it was: it is a great depth, who shall find it out?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
I have surveyed all things with my mind, to know, and consider, and seek out wisdom and reason: and to know the wickedness of the fool, and the error of the imprudent:
26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
And I have found a woman more bitter than death, who is the hunter’s snare, and her heart is a net, and her hands are bands. He that pleaseth God shall escape from her: but he that is a sinner, shall be caught by her.
27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
Lo this have I found, said Ecclesiastes, weighing one thing after another, that I might find out the account,
28 Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
Which yet my soul seeketh, and I have not found it. One man among a thousand I have found, a woman among them all I have not found.
29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
Only this I have found, that God made man right, and he hath entangled himself with an infinity of questions. Who is as the wise man? and who hath known the resolution of the word?
