Kazatel 7
1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
Bolji je dobar glas nego skupocjeno ulje, i smrtni dan nego dan rođenja.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
Bolje je ići u kuću gdje je žalost nego u kuću gdje je gozba, jer ondje je kraj svakoga čovjeka, i tko je živ, nek' primi k srcu!
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
Bolji je jad nego smijeh, jer pod žalosnim licem srce je radosno.
4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
Srce je mudrih ljudi u kući žalosti, a srce bezumnih u kući veselja.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
Bolje je poslušati ukor mudra čovjeka negoli slušati hvalospjev luđaka.
6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
Jer kao prasak trnja ispod kotla, takav je smijeh luđaka, i to je ispraznost.
7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
Jer smijeh od mudraca čini luđaka i veselje kvari srce.
8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
Bolji je svršetak stvari nego njezin početak i bolja je strpljivost od oholosti.
9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
Ne nagli u srdžbu, jer srdžba počiva u srcu luđaka.
10 Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
Ne pitaj zašto su negdašnja vremena bila bolja od ovih, jer to nije mudro pitanje.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
Mudrost je dragocjena baština i probitak onima na koje sunce sja.
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
Jer kao što je novac zaštita, tako je i mudrost; a prednost je mudrosti u tome što izbavlja onoga tko je ima.
13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
Pogledaj djela Božja; tko može ispraviti što je on iskrivio?
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
U sretan dan uživaj sreću, a u zao dan razmišljaj: Bog je stvorio jedno kao i drugo - da čovjek ne otkrije ništa od svoje budućnosti.
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
Svašta vidjeh u svojemu ništavnom životu: pravednik propada unatoč svojoj pravednosti, a bezbožnik i dalje živi unatoč svojoj bezbožnosti.
16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
Ne budi prepravedan i ne budi premudar; zašto da se uništavaš?
17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
Ne budi preopak i ne budi lud; zašto bi umro prije vremena?
18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
Dobro je da držiš jedno, ali ni drugo ne puštaj iz ruke, jer tko se boji Boga, izbavlja se od svega.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
Mudrost mudraca veću moć daje gradu nego deset mogućnika.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
Na zemlji nema pravednika koji, čineći dobro, ne bi nikad sagriješio.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
I još jedno: nemoj se obazirati na govorkanje; čut ćeš možda da te sluga tvoj proklinjao;
22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
a zna tvoje srce kako si i ti često druge proklinjao.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
Sve sam to mudrošću iskušao. Mislio sam da sam mudar, ali mi je mudrost bila nedokučiva.
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
Ono što jest, daleko je i duboko, tako duboko - tko da i pronađe?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
I još jednom pokušah istražiti i shvatiti mudrost i smisao, da spoznam opačinu kao ludost, a ludost kao bezumlje.
26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
Otkrih da ima nešto gorče od smrti - žena, ona je zamka, srce joj je mreža, a ruke okovi; tko je Bogu drag, izmiče joj, a grešnik je njezin sužanj.
27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
Eto, to sam sve u svemu otkrio, veli Propovjednik.
28 Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
I još sam tražio, ali bez uspjeha. Nađoh čovjeka - jednog od tisuću, a žene ne nađoh među svima nijedne.
29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
Otkrih ovo: Bog stvori čovjeka jednostavnim, a on snuje nebrojene spletke.
