Kazatel 4

1 Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

verti me ad alia et vidi calumnias quae sub sole geruntur et lacrimas innocentum et consolatorem neminem nec posse resistere eorum violentiae cunctorum auxilio destitutos

2 Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.

et laudavi magis mortuos quam viventes

3 Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.

et feliciorem utroque iudicavi qui necdum natus est nec vidit mala quae sub sole fiunt

4 Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.

rursum contemplatus omnes labores hominum et industrias animadverti patere invidiae proximi et in hoc ergo vanitas et cura superflua est

5 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:

stultus conplicat manus suas et comedit carnes suas dicens

6 Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.

melior est pugillus cum requie quam plena utraque manus cum labore et adflictione animi

7 Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:

considerans repperi et aliam vanitatem sub sole

8 Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.

unus est et secundum non habet non filium non fratrem et tamen laborare non cessat nec satiantur oculi eius divitiis nec recogitat dicens cui laboro et fraudo animam meam bonis in hoc quoque vanitas est et adflictio pessima

9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.

melius ergo est duos simul esse quam unum habent enim emolumentum societatis suae

10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.

si unus ceciderit ab altero fulcietur vae soli quia cum ruerit non habet sublevantem

11 Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?

et si dormierint duo fovebuntur mutuo unus quomodo calefiet

12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.

et si quispiam praevaluerit contra unum duo resistent ei funiculus triplex difficile rumpitur

13 Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,

melior est puer pauper et sapiens rege sene et stulto qui nescit providere in posterum

14 Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.

quod et de carcere catenisque interdum quis egrediatur ad regnum et alius natus in regno inopia consumatur

15 Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.

vidi cunctos viventes qui ambulant sub sole cum adulescente secundo qui consurgit pro eo

16 Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.

infinitus numerus est populi omnium qui fuerunt ante eum et qui postea futuri sunt non laetabuntur in eo sed et hoc vanitas et adflictio spiritus