Kazatel 4
1 Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.
And I have turned, and I see all the oppressions that are done under the sun, and lo, the tear of the oppressed, and they have no comforter; and at the hand of their oppressors [is] power, and they have no comforter.
2 Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.
And I am praising the dead who have already died above the living who are yet alive.
3 Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.
And better than both of them [is] he who hath not yet been, in that he hath not seen the evil work that hath been done under the sun.
4 Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.
And I have seen all the labour, and all the benefit of the work, because for it a man is the envy of his neighbour. Even this [is] vanity and vexation of spirit.
5 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:
The fool is clasping his hands, and eating his own flesh:
6 Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.
'Better [is] a handful [with] quietness, than two handfuls [with] labour and vexation of spirit.'
7 Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:
And I have turned, and I see a vain thing under the sun:
8 Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.
There is one, and there is not a second; even son or brother he hath not, and there is no end to all his labour! His eye also is not satisfied with riches, and [he saith not], 'For whom am I labouring and bereaving my soul of good?' This also is vanity, it is a sad travail.
9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.
The two [are] better than the one, in that they have a good reward by their labour.
10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.
For if they fall, the one raiseth up his companion, but woe to the one who falleth and there is not a second to raise him up!
11 Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?
Also, if two lie down, then they have heat, but how hath one heat?
12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.
And if the one strengthen himself, the two stand against him; and the threefold cord is not hastily broken.
13 Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,
Better is a poor and wise youth than an old and foolish king, who hath not known to be warned any more.
14 Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.
For from a house of prisoners he hath come out to reign, for even in his own kingdom he hath been poor.
15 Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.
I have seen all the living, who are walking under the sun, with the second youth who doth stand in his place;
16 Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.
there is no end to all the people, to all who were before them; also, the latter rejoice not in him. Surely this also is vanity and vexation of spirit.
