Kazatel 4

1 Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

And I turned about, and beheld all the oppressed that are made so under the sun: and, behold, there are the tears of the oppressed, and they have no comforter; and from the hand of their oppressors they suffer violence; and they have no comforter.

2 Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.

Thereupon praised I the dead that are already dead, more than the living who are still alive;

3 Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.

And as happier than both of them, him who hath not yet come into being, who hath not seen the evil-doing that is done under the sun.—

4 Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.

Again, I beheld all the toil, and all the energy in doing, that it is [from] the envy of one man of his neighbor. Also this is vanity and a torture of the spirit.

5 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:

The fool foldeth his hands together, and eateth his own flesh.

6 Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.

Better is a handful of quiet, than both the hands full of toil and torture of spirit.

7 Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:

Then I turned about, and I saw a vanity under the sun.

8 Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.

There is one alone, and he hath not a companion; yea, he hath neither son nor brother: yet is there no end to all his toil; his eye also is not satisfied with riches. Yet for whom do I toil, and deprive my soul of good? Also this is vanity, yea, it is a bad employment.

9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.

Two are better than one; because they will have a good reward for their toil.

10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.

For if they fall, the one will lift up his fellow; but woe to the single one that falleth; for he hath no companion to lift him up.

11 Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?

Also, if two lie together, then will they become warm; but how can one person alone become warm?

12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.

And if a man could overpower him, the single one, two would stand up against him: and a threefold cord cannot quickly be torn asunder.

13 Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,

Better is a poor and a wise youth than an old and foolish king, who knoweth not how to be admonished any more.

14 Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.

For out of the prison cometh the one to reign: whereas also in his kingdom the other becometh poor.

15 Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.

I have seen all the living who walk under the sun, being with the second child that is to stand up in his stead.

16 Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.

There was no end to all the people, [belonging] to all that have been before them: they also that come after will not rejoice in him. Surely this also is vanity and a torture of the spirit.—