Kazatel 3

1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

Omnia tempus habent, et suis spatiis transeunt universa sub cælo.

2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

Tempus nascendi, et tempus moriendi. Tempus plantandi, et tempus evellendi quod plantatum est.

3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

Tempus occidendi, et tempus sanandi: Tempus destruendi, et tempus ædificandi.

4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

Tempus flendi, et tempus ridendi. Tempus plangendi, et tempus saltandi.

5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

Tempus spargendi lapides, et tempus colligendi. Tempus amplexandi, et tempus longe fieri ab amplexibus.

6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

Tempus acquirendi, et tempus perdendi. Tempus custodiendi, et tempus abiiciendi.

7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

Tempus scindendi, et tempus consuendi. Tempus tacendi, et tempus loquendi.

8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

Tempus dilectionis, et tempus odii. Tempus belli, et tempus pacis.

9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

Quid habet amplius homo de labore suo?

10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

Vidi afflictionem, quam dedit Deus filiis hominum, ut distendantur in ea.

11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

Cuncta fecit bona in tempore suo, et mundum tradidit disputationi eorum, ut non inveniat homo opus, quod operatus est Deus ab initio usque ad finem.

12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

Et cognovi quod non esset melius nisi lætari, et facere bene in vita sua.

13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

Omnis enim homo, qui comedit et bibit, et videt bonum de labore suo, hoc donum Dei est.

14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

Didici quod omnia opera, quæ fecit Deus, perseverent in perpetuum: non possumus eis quidquam addere, nec auferre, quæ fecit Deus ut timeatur.

15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

Quod factum est, ipsum permanet: quæ futura sunt, iam fuerunt: et Deus instaurat quod abiit.

16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

Vidi sub sole in loco iudicii impietatem, et in loco iustitiæ iniquitatem.

17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

Et dixi in corde meo: Iustum, et impium iudicabit Deus, et tempus omnis rei tunc erit.

18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

Dixi in corde meo de filiis hominum, ut probaret eos Deus, et ostenderet similes esse bestiis.

19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

Idcirco unus interitus est hominis, et iumentorum, et æqua utriusque conditio: sicut moritur homo, sic et illa moriuntur: similiter spirant omnia, et nihil habet homo iumento amplius: cuncta subiacent vanitati,

20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

et omnia pergunt ad unum locum: de terra facta sunt, et in terram pariter revertuntur.

21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

Quis novit si spiritus filiorum Adam ascendat sursum, et si spiritus iumentorum descendat deorsum?

22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?

Et deprehendi nihil esse melius quam lætari hominem in opere suo, et hanc esse partem illius. Quis enim eum adducet, ut post se futura cognoscat?