Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
天が下の萬の事には期あり 萬の事務には時あり
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
生るるに時あり死るに時あり 植るに時あり植たる者を抜に時あり
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
殺すに時あり醫すに時あり 毀つに時あり建るに時あり
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
泣に時あり笑ふに時あり 悲むに時あり躍るに時あり
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
石を擲つに時あり石を斂むるに時あり 懐くに時あり懐くことをせざるに時あり
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
得に時あり失ふに時あり 保つに時あり棄るに時あり
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
裂に時あり縫に時あり 黙すに時あり語るに時あり
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
愛しむに時あり惡むに時あり 戦ふに時あり和ぐに時あり
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
働く者はその労して爲ところよりして何の益を得んや
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
我神が世の人にさづけて身をこれに労せしめたまふところの事作を視たり
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
神の爲したまふところは皆その時に適ひて美麗しかり 神はまた人の心に永遠をおもふの思念を授けたまへり 然れば人は神のなしたまふ作爲を始より終まで知明むることを得ざるなり
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
我知る人の中にはその世にある時に快樂をなし善をおこなふより外に善事はあらず
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
また人はみな食飮をなしその労苦によりて逸樂を得べきなり 是すなはち神の賜物たり
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
我知る凡て神のなしたまふ事は限なく存せん 是は加ふべき所なく是は減すべきところ無し 神の之をなしたまふは人をしてその前に畏れしめんがためなり
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
昔ありたる者は今もあり 後にあらん者は既にありし者なり 神はその遂やられし者を索めたまふ
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
我また日の下を見るに審判をおこなふ所に邪曲なる事あり 公義を行ふところに邪曲なる事あり
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
我すなはち心に謂けらく神は義者と惡者とを鞫きたまはん 彼處において萬の事と萬の所爲に時あるなり
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
我また心に謂けらく是事あるは是世の人のためなり 即ち神は斯世の人を検して之にその獣のごとくなることを自ら暁らしめ給ふなり
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
世の人に臨むところの事はまた獣にも臨む この二者に臨むところの事は同一にして是も死ば彼も死るなり 皆同一の呼吸に依れり 人は獣にまさる所なし皆空なり
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
皆一の所に往く 皆塵より出で皆塵にかへるなり
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
誰か人の魂の上に昇り獣の魂の地にくだることを知ん
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
然ば人はその動作によりて逸樂をなすに如はなし 是その分なればなり 我これを見る その身の後の事は誰かこれを携へゆきて見さしむる者あらんや
