Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
To every [thing there is] a season, and a time to every purpose under the heaven:
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
A time to be born, and a time to die; a time to plant, and a time to pluck up [that which is] planted;
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
A time to kill, and a time to heal; a time to break down, and a time to build up;
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
A time to weep, and a time to laugh; a time to mourn, and a time to dance;
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
A time to cast away stones, and a time to gather stones; a time to embrace, and a time to refrain from embracing;
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
A time to get, and a time to lose; a time to keep, and a time to cast away;
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
A time to rend, and a time to sew; a time to keep silence, and a time to speak;
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
A time to love, and a time to hate; a time of war, and a time of peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
What profit hath he that worketh in that in which he laboreth?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have seen the labor, which God hath given to the sons of men to be exercised in it.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
He hath made every [thing] beautiful in its time: also he hath set the world in their heart, so that no man can find out the work that God maketh from the beginning to the end.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I know that [there is] no good in them, but for [a man] to rejoice, and to do good in his life.
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
And also that every man should eat and drink, and enjoy the good of all his labor, it [is] the gift of God.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I know that, whatever God doeth, it shall be for ever: nothing can be added to it, nor any thing taken from it: and God doeth [it], that [men] should fear before him.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
That which hath been is now; and that which is to be hath already been; and God requireth that which is past.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
And moreover I saw under the sun the place of judgment, [that] wickedness [was] there; and the place of righteousness, [that] iniquity [was] there.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
I said in my heart, God will judge the righteous and the wicked: for [there is] a time there for every purpose and for every work.
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I said in my heart concerning the state of the sons of men, that God might manifest them, and that they might see that they themselves are beasts.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For that which befalleth the sons of men befalleth beasts; even one thing befalleth them: as the one dieth, so dieth the other; yes, they have all one breath; so that a man hath no pre-eminence above a beast: for all [is] vanity.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
All go to one place; all are of the dust, and all turn to dust again.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who knoweth the spirit of man that goeth upward, and the spirit of the beast that goeth downward to the earth?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
Wherefore I perceive that [there is] nothing better, than that a man should rejoice in his own works; for that [is] his portion: for who shall bring him to see what shall be after him?
