Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
For everything there is an appointed time, and a season for every purpose under heaven.
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
There is a time to be born and a time to die, a time to plant and a time to pull up plants,
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
a time to kill and a time to heal, a time to tear down and a time to build up.
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
There is a time to weep and a time to laugh, a time to mourn and a time to dance,
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
a time to throw away stones and a time to gather stones, a time to embrace other people, and a time to refrain from embracing.
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
There is a time to look for things and a time to stop looking, a time to keep things and a time to throw away things,
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
a time to tear clothing and a time to repair clothing, a time to keep silent and a time to speak.
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
There is a time to love and a time to hate, a time for war and a time for peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
What profit does the worker gain in his labor?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have seen the work that God has given to human beings to complete.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
God has made everything suitable for its own time. He has also placed eternity in their hearts. But mankind cannot understand the deeds that God has done, from their beginning all the way to their end.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I know that there is nothing better for anyone than to rejoice and to do good so long as he lives—
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
and that everyone should eat and drink, and should understand how to enjoy the good that comes from all his work. This is a gift from God.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I know that whatever God does lasts forever. Nothing can be added to it or taken away, because it is God who has done it so that people will approach him with honor.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
Whatever exists has already existed; whatever will exist has already existed. God makes human beings seek hidden things.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
I have seen the wickedness that is under the sun, where there should be justice, and in place of righteousness, wickedness was there.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
I said in my heart, “God will judge the righteous and the wicked at the right time for every matter and every deed.”
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I said in my heart, “God tests human beings to show them that they are like animals.”
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For the fate of the children of mankind and the fate of animals is the same fate for them. The death of one is like the death of the other. The breath is the same for all of them. There is no advantage for mankind over the animals. For is not everything just a breath?
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
Everything is going to the same place. Everything comes from the dust, and everything returns to the dust.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who knows whether the spirit of mankind goes upward and the spirit of animals goes downward into the earth?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
So again I realized that there is nothing better for anyone than to take pleasure in his work, for that is his assignment. Who can bring him back to see what happens after him?
