Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
For every thing there is a fixed period, and an appointed time to every thing under heaven: —
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
A time to be born, and a time to die. A time to plant, and a time to pluck up what is planted.
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
A time to kill, and a time to heal. A time to breaking down, and a time to build up.
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
A time to weep, and a time to laugh. A time to mourn, and a time to dance.
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
A time to cast stones asunder, and a time to gather stones together. A time to embrace, and a time to refrain from embracing.
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
A time to seek, and a time to lose. A time to keep, and a time to cast away.
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
A time to rend, and a time to sew. A time to keep silence, and a time to speak.
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
A time to love, and a time to hate. A time of war, and a time of peace.—
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
What profit hath he who laboreth from that with which he wearieth himself?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have seen the business which God hath given to the sons of men to exercise themselves therewith.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
God maketh every thing good in its time; but he hath put the world into the heart of man, so that he understandeth not the work which God doeth, from the beginning to the end.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I know that there is nothing better for a man than that he should rejoice and enjoy good his life long.
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
But when a man eateth and drinketh, and enjoyeth good through all his labor, this is the gift of God.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I know that whatever God doeth, that shall be for ever. Nothing can be added to it, and nothing taken from it; and God doeth it that men may fear before him.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
That which is, was long ago; and that which is to be, hath already been; and God recalleth that which is past.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
Moreover, I saw under the sun that in the place of justice there was iniquity; and in the place of righteousness, iniquity.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
Then said I in my heart, “God will judge the righteous and the wicked.” For there shall be a time for every matter and for every work.
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I said in my heart concerning the sons of men, that God will prove them, in order that they may see that they are like the beasts.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For that which befalleth the sons of men befalleth beasts: one lot befalleth both. As the one dieth, so dieth the other. Yea, there is one spirit in them, and a man hath no pre-eminence above a beast; for all is vanity.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
All go to one place; all are from the dust, and all turn to dust again.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who knoweth the spirit of man, whether it goeth upward, and the spirit of a beast, whether it goeth downward to the earth?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
And so I saw that there is nothing better than that a man should rejoice in his labors; for that is his portion. For who shall bring him to see what shall be after him?
