Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
To all things there is an appointed time, and a time to euery purpose vnder the heauen.
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
A time to bee borne, and a time to die: a time to plant, and a time to plucke vp that which is planted.
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
A time to slay, and a time to heale: a time to breake downe, and a time to builde.
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
A time to weepe, and a time to laugh: a time to mourne, and a time to dance.
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
A time to cast away stones, and a time to gather stones: a time to embrace, and a time to be farre from embracing.
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
A time to seeke, and a time to lose: a time to keepe, and a time to cast away.
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
A time to rent, and a time to sowe: a time to keepe silence, and a time to speake.
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
A time to loue, and a time to hate: a time of warre, and a time of peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
What profite hath hee that worketh of the thing wherein he trauaileth?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I haue seene the trauaile that God hath giuen to ye sonnes of men to humble them thereby.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
He hath made euery thing beautifull in his time: also he hath set the worlde in their heart, yet can not man finde out the worke that God hath wrought from the beginning euen to the end.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I know that there is nothing good in them, but to reioyce, and to doe good in his life.
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
And also that euery man eateth and drinketh, and seeth the commoditie of all his labour. this is the gift of God.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I knowe that whatsoeuer God shall doe, it shalbe for euer: to it can no man adde, and from it can none diminish: for God hath done it, that they should feare before him.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
What is that that hath bene? that is nowe: and that that shalbe, hath now bene: for God requireth that which is past.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
And moreouer I haue seene vnder the sunne the place of iudgement, where was wickednesse, and the place of iustice where was iniquitie.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
I thought in mine heart, God wil iudge the iust and the wicked: for time is there for euery purpose and for euery worke.
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I considered in mine heart the state of the children of men that God had purged them: yet to see to, they are in themselues as beastes.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For the condition of the children of men, and the condition of beasts are euen as one condition vnto them. As the one dyeth, so dyeth the other: for they haue all one breath, and there is no excellency of man aboue ye beast: for all is vanitie.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
All goe to one place, and all was of the dust, and all shall returne to the dust.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who knoweth whether the spirit of man ascend vpward, and the spirit of the beast descend downeward to the earth?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
Therefore I see that there is nothing better then that a man shoulde reioyce in his affaires, because that is his portion. For who shall bring him to see what shalbe after him?
