Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
Everything has its own time—a time for all that happens here:
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
A time of birth, and a time of death. A time of planting, and a time of harvest.
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
A time of killing, and a time of healing. A time of tearing down, and a time of building up.
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
A time of crying, and a time of laughing. A time of mourning, and a time of dancing.
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
A time of throwing away stones, and a time of gathering up stones. A time of embracing, and a time of avoiding embracing.
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
A time of searching, and a time of giving up searching. A time of keeping, and a time of throwing away.
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
A time of tearing, and a time of mending. A time of keeping quiet, a time of speaking up.
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
A time of loving, and a time of hating. A time of warfare, and a time of peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
So what do you get for all your hard work?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have examined what God gives us to do.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
Everything God does is beautifully timed, and even though he has also placed the idea of eternity in our minds, we can't fully understand what God does from beginning to end.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I concluded that there's nothing better than being happy and looking for the good in life.
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
In addition everyone should eat and drink and enjoy their work—this is God's gift to us.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I also concluded that everything God does lasts forever: nothing can be added to it or taken away from it. God acts in this way so that people may stand in awe of him.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
Whatever was, is; and whatever will be, has been, and God examines the whole of time.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
I also observed that here on earth there was evil even in the place where there was supposed to be justice; even where things were meant to be right, there was evil.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
But then I thought to myself, “Ultimately God will judge both those who do right and those who do wrong, and every deed and action, at the appointed time.”
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I also thought to myself, “Regarding what happens to human beings—God proves to us that we're no better than animals.”
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For what happens to human beings is the same as what happens to animals—in the same way one dies, the other dies too. They all have the breath of life—so regarding any advantage human beings have over animals, there is none. Definitely this is very hard to understand!
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
They all end up in the same place—they all came from dust, and they all return to dust.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who really knows whether the breath of life of human beings goes up above, and the breath of life of animals goes down below to the earth?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
So I concluded that there's nothing better than for people to enjoy their work. This is what we are meant to do. For who can bring anyone back from the dead to show them what will happen after they die?
