Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
To everything there is a season, and a time to every purpose under the heavens:
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
A time to be born, and a time to die; A time to plant, and a time to pluck up that which is planted;
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
A time to kill, and a time to heal; A time to break down, and a time to build up;
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
A time to weep, and a time to laugh; A time to mourn, and a time to dance;
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
A time to cast away stones, and a time to gather stones together; A time to embrace, and a time to refrain from embracing;
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
A time to seek, and a time to lose; A time to keep, and a time to cast away;
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
A time to rend, and a time to sew; A time to keep silence, and a time to speak;
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
A time to love, and a time to hate; A time of war, and a time of peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
What profit hath he that worketh from that wherein he laboureth?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have seen the travail that God hath given to the sons of men to toil in.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
He hath made everything beautiful in its time; also he hath set the world in their heart, so that man findeth not out from the beginning to the end the work that God doeth.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I know that there is nothing good for them but to rejoice and to do well in their life;
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
yea also that every man should eat and drink, and enjoy good in all his labour, it is the gift of God.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I know that whatever God doeth, it shall be for ever; there is nothing to be added to it, nor anything to be taken from it; and God doeth [it], that [men] should fear before him.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
That which is was long ago, and that which is to be hath already been; and God bringeth back again that which is past.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
And moreover I saw under the sun, that in the place of judgment, wickedness was there; and in the place of righteousness, wickedness was there.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
I said in my heart, God will judge the righteous and the wicked; for there is a time there for every purpose and for every work.
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I said in my heart, It is thus with the children of men, that God may prove them, and that they should see that they themselves are but beasts.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For what befalleth the children of men befalleth beasts; even one thing befalleth them: as the one dieth, so dieth the other, and they have all one breath; and man hath no pre-eminence above the beast: for all is vanity.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
All go unto one place: all are of the dust, and all return to dust.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who knoweth the spirit of the children of men? Doth it go upwards? and the spirit of the beasts, doth it go downwards to the earth?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
And I have seen that there is nothing better than that man should rejoice in his own works; for that is his portion; for who shall bring him to see what shall be after him?
