Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
To everything there is a season, and a time for every purpose under heaven:
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
a time to be born and a time to die, a time to plant and a time to uproot,
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
a time to kill and a time to heal, a time to break down and a time to build,
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
a time to weep and a time to laugh, a time to mourn and a time to dance,
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
a time to cast away stones and a time to gather stones together, a time to embrace and a time to refrain from embracing,
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
a time to search and a time to count as lost, a time to keep and a time to discard,
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
a time to tear and a time to mend, a time to be silent and a time to speak,
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
a time to love and a time to hate, a time for war and a time for peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
What does the worker gain from his toil?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have seen the burden that God has laid upon the sons of men to occupy them.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
He has made everything beautiful in its time. He has also set eternity in the hearts of men, yet they cannot fathom the work that God has done from beginning to end.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I know that there is nothing better for them than to rejoice and do good while they live,
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
and also that every man should eat and drink and find satisfaction in all his labor—this is the gift of God.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I know that everything God does endures forever; nothing can be added to it or taken from it. God does it so that they should fear Him.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
What exists has already been, and what will be has already been, for God will call to account what has passed.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
Furthermore, I saw under the sun that in the place of judgment there is wickedness, and in the place of righteousness there is wickedness.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
I said in my heart, “God will judge the righteous and the wicked, since there is a time for every activity and every deed.”
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I said to myself, “As for the sons of men, God tests them so that they may see for themselves that they are but beasts.”
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For the fates of both men and beasts are the same: As one dies, so dies the other—they all have the same breath. Man has no advantage over the animals, since everything is futile.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
All go to one place; all come from dust, and all return to dust.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who knows if the spirit of man rises upward and the spirit of the animal descends into the earth?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
I have seen that there is nothing better for a man than to enjoy his work, because that is his lot. For who can bring him to see what will come after him?
