Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
凡事都有定期， 天下萬務都有定時。
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
生有時，死有時； 栽種有時，拔出所栽種的也有時；
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
殺戮有時，醫治有時； 拆毀有時，建造有時；
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
哭有時，笑有時； 哀慟有時，跳舞有時；
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
拋擲石頭有時，堆聚石頭有時； 懷抱有時，不懷抱有時；
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
尋找有時，失落有時； 保守有時，捨棄有時；
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
撕裂有時，縫補有時； 靜默有時，言語有時；
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
喜愛有時，恨惡有時； 爭戰有時，和好有時。
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
這樣看來，做事的人在他的勞碌上有甚麼益處呢？
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
我見上帝叫世人勞苦，使他們在其中受經練。
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
上帝造萬物，各按其時成為美好，又將永生安置在世人心裏。然而上帝從始至終的作為，人不能參透。
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
我知道世人，莫強如終身喜樂行善；
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
並且人人吃喝，在他一切勞碌中享福，這也是上帝的恩賜。
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
我知道上帝一切所做的都必永存；無所增添，無所減少。上帝這樣行，是要人在他面前存敬畏的心。
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
現今的事早先就有了，將來的事早已也有了，並且上帝使已過的事重新再來。
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
我又見日光之下，在審判之處有奸惡，在公義之處也有奸惡。
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
我心裏說，上帝必審判義人和惡人；因為在那裏，各樣事務，一切工作，都有定時。
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
我心裏說，這乃為世人的緣故，是上帝要試驗他們，使他們覺得自己不過像獸一樣。
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
因為世人遭遇的，獸也遭遇，所遭遇的都是一樣：這個怎樣死，那個也怎樣死，氣息都是一樣。人不能強於獸，都是虛空。
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
都歸一處，都是出於塵土，也都歸於塵土。
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
誰知道人的靈是往上升，獸的魂是下入地呢？
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
故此，我見人莫強如在他經營的事上喜樂，因為這是他的分。他身後的事誰能使他回來得見呢？
