Kazatel 2
1 Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost.
I said in my heart, Come now, I will prove thee with mirth, therefore enjoy pleasure. And, behold, this also was vanity.
2 Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš?
I said of laughter, It is mad, and of mirth, What does it do?
3 Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého.
I searched in my heart how to cheer my flesh with wine (my heart yet guiding me with wisdom), and how to lay hold on folly, till I might see what it was good for the sons of men that they should do under heaven all the days of their life.
4 Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice.
I made for me great works. I built for me houses. I planted for me vineyards.
5 Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce.
I made for me gardens and parks, and I planted trees in them of all kinds of fruit.
6 Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví.
I made for me pools of water, to water from there the forest where trees were reared.
7 Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě.
I bought men-servants and maid-servants, and had servants born in my house. I also had great possessions of herds and flocks, above all who were before me in Jerusalem.
8 Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné.
I also gathered for me silver and gold, and the treasure of kings and of the provinces. I got for me men-singers and women-singers, and the luxuries of the sons of men, and a wife and wives.
9 A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně.
So I was great, and increased more than all who were before me in Jerusalem. Also my wisdom remained with me.
10 A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé.
And whatever my eyes desired I kept not from them. I did not withhold my heart from any joy. For my heart rejoiced because of all my labor, and this was my portion from all my labor.
11 Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem.
Then I looked on all the works that my hands had wrought, and on the labor that I had labored to do, and, behold, all was vanity and a striving after wind, and there was no profit under the sun.
12 Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.)
And I turned myself to behold wisdom and madness and folly. For what can the man do who comes after the king? Even that which has been done long ago.
13 I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost.
Then I saw that wisdom excels folly as far as light excels darkness.
14 Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí.
The wise man's eyes are in his head, and the fool walks in darkness. And yet I perceived that one event happens to them all.
15 Protož jsem řekl v srdci svém: Máliť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost.
Then I said in my heart, As it happens to the fool, so it will happen even to me, and why then was I more wise? Then I said in my heart that this also is vanity.
16 Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen.
For of the wise man, even as of the fool, there is no remembrance forever, seeing that in the days to come all will have been long forgotten. And how the wise man dies even as the fool!
17 Pročež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha.
So I hated life, because the work that is wrought under the sun was grievous to me. For all is vanity and a striving after wind.
18 Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně.
And I hated all my labor in which I labored under the sun, seeing that I must leave it to the man who shall be after me.
19 A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou, kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost.
And who knows whether he will be a wise man or a fool? Yet he will have rule over all my labor in which I have labored, and in which I have shown myself wise under the sun. This also is vanity.
20 I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem.
Therefore I turned about to cause my heart to despair concerning all the labor in which I had labored under the sun.
21 Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc.
For there is a man whose labor is with wisdom, and with knowledge, and with skillfulness, yet he shall leave it to a man who has not labored in it for his portion. This also is vanity and a great evil.
22 Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem,
For what has a man of all his labor, and of the striving of his heart in which he labors under the sun?
23 Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost.
For all his days are but sorrows, and his travail is grief, yea, even in the night his heart takes no rest. This also is vanity.
24 Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází.
There is nothing better for a man than that he should eat and drink, and make his soul enjoy good in his labor. This also I saw, that it is from the hand of God.
25 Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já?
For who can eat, or who can have enjoyment, without him?
26 Èlověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.
For to the man who pleases him God gives wisdom and knowledge and joy, but to the sinner he gives travail, to gather and to heap up, that he may give to him who pleases God. This also is vanity and a striving after wind.
