Kazatel 2
1 Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost.
Palung thungah ka poek, Vaihi caeh ah, takpum nawmhaih loe kawbang maw oh tito kam tuengsak han, toe hae hmuen doeh azom pui ni.
2 Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš?
Pahnuihaih loe amthuhaih ah oh moe, nawmhaih mah timaw angcoengsak? tiah ka thuih.
3 Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého.
Kaminawk mah hing thung ni tlim ah timaw sak han hoih, tito ka panoek thai hanah, misurtui hoi nawm hanah tha ka pathok, toe amthuhaih ni ka naeh lat; ka palung mah palunghahaih hoiah ni loklam to ang hnuksak.
4 Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice.
Kalen parai tok to ka sak; kaimah hanah imnawk to ka sak moe, misur takhanawk doeh ka sak.
5 Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce.
Takhanawk hoi apawk takhanawk to ka sak moe, takha thungah thingthai kung congca ka thling.
6 Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví.
Thingnawk to tui paek hanah, tuili to ka sak.
7 Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě.
Ka im ah tapen tamnanawk, tamna nongpatanawk hoi nongpanawk doeh ka tawnh; kai om ai naah Jerusalem ah kaom tangcae kaminawk pongah doeh maitaw hoi tuunawk to ka tawnh kue.
8 Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné.
Kaimah hanah sui hoi sumkanglungnawk to ka patung, siangpahrangnawk hoi prae thung ih hmuenmaenawk boih doeh ka tawnh; laasak kop nongpa hoi nongpatanawk to ka tawnh moe, nongpanawk poeknawm o hanah laasakhaih ahmuennawk, congca hmuennawk doeh ka tawnh.
9 A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně.
Kai loe ka len parai, ka hmaa ah kaom Jerusalem kaminawk pongah ka len moe, palunghahaih doeh ka tawnh.
10 A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé.
Ka mik mah khit ih hmuennawk nuiah angsumhaih ka tawn ai, ka palungthin nawmsak koi hmuen pongah angsumhaih ka tawn ai; ka toksakhaih boih ah anghoehaih ka tawnh; ka toksakhaih tangqum to ka hnuk.
11 Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem.
Toe ka ban mah sak ih hmuennawk boih to ka khet naah, ka sak ih toknawk boih loe azom pui ni, takhi hnukah patomhaih hoiah ni anghmong; ni tlim ah atho ohhaih tidoeh om ai.
12 Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.)
To pacoengah poekhaih ka paqoi moe, palunghahaih, palungmaenghaih hoi amthuhaihnawk to ka poek; sak tangcae hmuennawk pong kamtlai ah, siangpahrang pacoengah kaom kami mah timaw sah thai tih?
13 I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost.
Aanghaih loe vinghaih pongah hoih kue baktih toengah, palunghahaih loe amthuhaih pongah hoih kue, tito ka panoek.
14 Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí.
Palungha kami ih mik loe a lu nuiah suek; toe kamthu loe vinghaih thungah caeh; toe boeng naah nihnik mah tongh han koi hmuen loe maeto ah ni oh, tito ka panoek.
15 Protož jsem řekl v srdci svém: Máliť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost.
To pongah palung thungah hae tiah ka poek, Kamthu khaeah kaom hmuen baktiah ni, kai khaeah doeh oh toeng; to tih nahaeloe tipongah kai loe palungha kue ah ka oh loe? To pacoengah loe ka palung thungah, Hae hmuen doeh azom pui bae hae, tiah ka poek.
16 Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen.
Vaihi kaom hmuennawk hae hmabangah loe pahnet boih ah om tih, to pongah palungha kami doeh kamthu baktiah ni pahnet o tih; palungha kami doeh kamthu baktiah ni dueh toeng tih.
17 Pročež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha.
To pongah hinghaih hae ka hnukma; ni tlim ah sak ih tok mah palungsethaih ni ang paek; hmuen boih loe azom pui ni, takhi hnukah patom rumramhaih tok ah ni oh o.
18 Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně.
Ue, ka hnukah angzo han koi kami khaeah caehtaak han oh pongah, ni tlim ah angpho qawt hoi ka sak ih toknawk boih to ka hnukma.
19 A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou, kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost.
Anih loe palungha maw, to tih ai boeh loe amthu maw, tiah mi mah maw panoek tih? Tha pathok moe, tok ka sakhaih boih, ni tlim ah palunghahaih kam tuengsak ih hmuennawk boih loe anih mah ni la tih. To pongah hae hmuen doeh azom pui ni.
20 I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem.
To pongah ni tlim ah tha ka pathok moe, tok ka sakhaih mah palung ang boengsak sut boeh.
21 Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc.
Kami mah palunghahaih, panoekhaih, thoemhaih hoi toksah tih, toe a tawnh ih hmuennawk to toksah ai kami hanah ni caehtaak boih tih. Hae hmuen doeh azom pui ah oh moe, kalen koek tahamsethaih ah ni oh.
22 Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem,
Kami mah ni tlim ah tha pathokhaih boih, poek patanghaih hoi toksakhaih pongah, timaw amekhaih hnuk?
23 Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost.
Anih ih aninawk boih loe palungsethaih ah oh moe, a toksakhaih doeh patangkhanghaih ah ni oh; ue, aqum ah doeh palungthin to anghak ai. Hae hmuen doeh azom pui ni.
24 Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází.
Kami loe caak moe, naek pacoengah, sak ih tok nui ah kanawm acaenghaih pongah kahoih kue tidoeh om ai boeh. Ka hnukhaih dan ah, hae hmuen doeh Sithaw ban hoi kaom hmuen ah ni oh.
25 Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já?
Angmah ai ah, mi maw caaknaek to hnu moe, nawmhaih pakrong thaih?
26 Èlověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.
A mikhnuk ah kahoih kami khaeah Sithaw mah, palunghahaih, panoekhaih hoi anghoehaih to paek; toe kazae kami khaeah loe khosak raihaih to paek tih, anih mah tawnh ih hmuennawk loe Sithaw palung anghoesak kami hanah paek boih tih. Hae hmuen doeh azom pui ni, takhi hnukah patom rumramhaih tok ah ni oh.
