Kazatel 12
1 A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení;
Lembre-se também de seu Criador nos dias de sua juventude, antes que os dias maus cheguem, e os anos se aproximem, quando você dirá: “Eu não tenho prazer neles”.
2 Prvé než se zatmí slunce a světlo, a měsíc i hvězdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti;
Antes do sol, a luz, a lua e as estrelas são escurecidas, e as nuvens retornam após a chuva;
3 V ten den, v kterémž se třísti budou strážní domu, a nakřiví se muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti, kteříž vyhlédají z oken,
no dia em que os zeladores da casa tremerão, e os homens fortes devem se curvar, e os moinhos param porque são poucos, e aqueles que olham para fora das janelas ficam escuros,
4 A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k hlasu ptačímu, a přestanou všecky slibnosti zpěvu;
e as portas devem ser fechadas na rua; quando o som da trituração é baixo, e se levantará à voz de um pássaro, e todas as filhas da música devem ser trazidas para baixo;
5 Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestě, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka těžká bude, a poruší se žádost; nebo béře se člověk do domu věčného, a choditi budou po ulici kvílící;
sim, eles devem ter medo das alturas, e terrores estarão a caminho; e a amendoeira deve florescer, e o gafanhoto deve ser um fardo, e o desejo deve falhar; porque o homem vai para sua casa eterna, e as carpideiras andam pelas ruas;
6 Prvé než se přetrhne provaz stříbrný, a než se rozrazí číše zlatá, a roztříští se věderce nad vrchovištěm, a roztrhne se kolo nad studnicí,
antes que o cordão prateado seja cortado, ou a tigela dourada está quebrada, ou o jarro está quebrado na primavera, ou a roda quebrada na cisterna,
7 A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal.
e a poeira retorna à terra como estava, e o espírito retorna a Deus que o deu.
8 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost.
“Vaidade das vaidades”, diz o pregador. “Tudo é vaidade!”
9 Èím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví.
Além disso, porque o Pregador era sábio, ele ainda ensinava o conhecimento do povo. Sim, ele ponderou, procurou e pôs em ordem muitos provérbios.
10 Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná.
O Pregador procurou encontrar palavras aceitáveis, e o que foi escrito sem culpa, palavras de verdade.
11 Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho.
As palavras dos sábios são como goads; e como pregos bem apertados são palavras dos mestres das assembléias, que são dadas por um só pastor.
12 A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla.
Furthermore, meu filho, seja admoestado: de fazer muitos livros não há fim; e muito estudo é um cansaço da carne.
13 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží.
Este é o fim da questão. Tudo já foi ouvido. Temam a Deus e guardam seus mandamentos; pois este é todo o dever do homem.
14 Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.
Pois Deus levará cada obra a julgamento, com cada coisa oculta, seja ela boa, seja má.
