Kazatel 11
1 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.
Cast thy bread upon the face of the waters; for after many days wilt thou find it again.
2 Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.
Give a portion to seven, and also to eight: for thou knowest not what evil may come upon the earth.—
3 Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.
If the clouds be full of rain, they will empty it out upon the earth; and if the tree fall toward the south, or toward the north, on the place where the tree falleth, there will it remain.
4 Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.
He that watcheth the wind will not sow; and he that gazeth on the clouds will not reap.
5 Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.
As thou knowest not which is the way of the wind, as little as what is enclosed in the womb of her that is with child: even so thou canst not know the works of God who maketh all.
6 Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.
In the morning sow thy seed, and in the evening let not thy hand rest; for thou knowest not which will succeed, whether this or that, or whether both of them will be alike good.
7 Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;
Truly the light is sweet, and it is a pleasant thing for the eyes to see the sun;
8 A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost.
For if a man live [even] many years, let him rejoice in them all; and let him remember the days of darkness; for they will be many; all that cometh is vanity.
9 Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.
Rejoice, O young man, in thy childhood; and let thy heart cheer thee in the days of thy youthful vigor, and walk firmly in the ways of thy heart, and in [the direction which] thy eyes see: but know thou, that concerning all these things God will bring thee into judgment.
10 Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.
And remove vexation from thy heart, and cause evil to pass away from thy body; for childhood and the time when the head is black are vanity.
