Kazatel 11
1 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.
Cast your bread over running waters. For, after a long time, you shall find it again.
2 Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.
Give a portion to seven, and indeed even to eight. For you do not know what evil may be upon the earth in the future.
3 Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.
If the clouds have been filled, they will pour forth rain upon the earth. If a tree falls to the south, or to the north, or to whatever direction it may fall, there it shall remain.
4 Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.
Whoever heeds the wind will not sow. And whoever considers the clouds will never reap.
5 Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.
In the same manner that you do not know the way of the spirit, nor the way that bones are joined together in the womb of a pregnant woman, so you do not know the works of God, who is the Maker of all.
6 Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.
In the morning, sow your seed, and in the evening, do not let your hand cease. For you do not know which of these may rise up, the one or the other. But if both rise up together, so much the better.
7 Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;
Light is pleasant, and it is delightful for the eyes to see the sun.
8 A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost.
If a man lives for many years, and if he has rejoiced in all of these, he must remember the many days of the dark times, which, when they will have arrived, will accuse the past of vanity.
9 Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.
So then, rejoice, O young man, in your youth, and let your heart remain in what is good during the days of your youth. And walk in the ways of your heart, and with the perception of your eyes. And know that, concerning all these things, God will bring you to judgment.
10 Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.
Remove anger from your heart, and set aside evil from your flesh. For youth and pleasure are empty.
