Kazatel 10
1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
Nosprāgušas mušas dara smirdam un rūgstam aptiekāra zāles; tāpat no lielāka svara, nekā gudrība un gods, ir maķenīt ģeķības (tāpat arī mazliet ģeķības pārsver cienījama vīra gudrību un godu).
2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
Gudra vīra sirds ir pa viņa labo roku, bet ģeķa sirds ir pa viņa kreiso roku.
3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
Un arī kad ģeķis pa ceļu staigā, tad viņam prāta trūkst, un viņš saka uz ikkatru, ka esot ģeķis.
4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
Ja valdnieka dusmība pret tevi ceļas, tad neatstājies no savas vietas, jo lēnprātība klusina lielus grēkus.
5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
Vēl ir ļaunums, ko pasaulē esmu redzējis, proti misēklis, kas ceļas no valdnieka.
6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
Dažs ģeķis top celts lielā godā, un bagātie sēž zemajā vietā.
7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
Es esmu redzējis kalpus uz zirgiem, un lielus kungus kājām tāpat kā kalpus.
8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
Kas bedri rok, tas kritīs iekšā; un kas sētu ārda, tam čūska iedzels.
9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
Kas akmeņus veļ, tas no tiem dabūs sāpes; kas malku skalda, tas ievainosies.
10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
Kad dzelzs ir nodilusi un viņas asmens netop tecināts(asināts), tad vairāk spēka jāpieliek; bet gudrība veicina darbu.
11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
Kad čūska iedzēlusi, pirms apvārdota, tad vārdotājam peļņas nav.
12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
Vārdi no gudra vīra mutes ir jauki; bet ģeķa lūpas pašu aprij.
13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
Viņa mutes vārdu iesākums ir ģeķība, un viņa valodas gals ir neprātība un posts.
14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
Ģeķis gan daudz runā, bet cilvēks nezin, kas notiks, un kas būs pēc viņa; kas viņam to teiks?
15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
Ģeķa pūliņš to nogurdina, jo tas nezina ceļu uz pilsētu.
16 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
Ak vai, tev, zeme, kam ķēniņš ir bērns, un kam lielkungi rīta laikā plītē.
17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
Labi tev, zeme, kam ķēniņš ir cienījams, un kam lielkungi īstā laikā ēd, stiprināties un ne plītēt.
18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
Caur kūtrību sijas gāžas, un aiz slinkām rokām namam pil cauri.
19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
Dzīres top taisītas par prieku, un vīns ielīksmo tos, kas dzīvo, un nauda visu to gādā.
20 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
Nelādi ķēniņu savā sirdī, un nelādi bagātu savā guļamā kambarī, jo putni apakš debess aiznes to skaņu un ar spārniem skriedami izpauž to valodu.
