Kazatel 10
1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
Muscae morientes perdunt suavitatem unguenti. Pretiosior est sapientia et gloria, parva et ad tempus stultitia.
2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
Cor sapientis in dextera eius, et cor stulti in sinistra illius.
3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
Sed et in via stultus ambulans, cum ipse insipiens sit, omnes stultos aestimat.
4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
Si spiritus potestatem habentis ascenderit super te, locum tuum ne demiseris: quia curatio faciet cessare peccata maxima.
5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
Est malum quod vidi sub sole, quasi per errorem egrediens a facie principis:
6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
positum stultum in dignitate sublimi, et divites sedere deorsum.
7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
Vidi servos in equis: et principes ambulantes super terram quasi servos.
8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
Qui fodit foveam, incidet in eam: et qui dissipat sepem, mordebit eum coluber.
9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
Qui transfert lapides, affligetur in eis: et qui scindit ligna, vulnerabitur ab eis.
10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
Si retusum fuerit ferrum, et hoc non ut prius, sed hebetatum fuerit, multo labore exacuetur, et post industriam sequetur sapientia.
11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
Si mordeat serpens in silentio, nihil eo minus habet qui occulte detrahit.
12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
Verba oris sapientis gratia: et labia insipientis praecipitabunt eum:
13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
Initium verborum eius stultitia, et novissimum oris illius error pessimus.
14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
Stultus verba multiplicat. Ignorat homo quid ante se fuerit: et quid post se futurum sit, quis ei poterit indicare?
15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
Labor stultorum affliget eos, qui nesciunt in urbem pergere.
16 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
Vae tibi terra, cuius rex puer est, et cuius principes mane comedunt.
17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
Beata terra, cuius rex nobilis est, et cuius principes vescuntur in tempore suo ad reficiendum, et non ad luxuriam.
18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
In pigritiis humiliabitur contignatio, et in infirmitate manuum perstillabit domus.
19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
In risum faciunt panem, et vinum ut epulentur viventes: et pecuniae obediunt omnia.
20 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
In cogitatione tua regi ne detrahas, et in secreto cubiculi tui ne maledixeris diviti: quia et aves caeli portabunt vocem tuam, et qui habet pennas annunciabit sententiam.
