Kazatel 10
1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
Uginula muha usmrdi mirisno ulje, a i malo ludosti jače je od mudrosti i časti.
2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
Mudrac kroči pravim putem, a luđak krivim.
3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
Dovoljno je da luđak pođe putem: kako razbora nema, svakomu pokazuje da je lud.
4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
Ako se na te digne vladaočev gnjev, ne ostavljaj svoga mjesta, jer blagost sprečava velike grijehe.
5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
Ima zlo što ga vidjeh pod suncem kao prestupak koji dolazi od vladaoca:
6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
ludost se podiže na najviša mjesta, a veliki zauzimaju niske položaje.
7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
Vidjeh sluge na konjima, a knezove gdje idu pješice kao sluge.
8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
Tko jamu kopa, u nju pada; i tko ruši zid, ujeda ga zmija.
9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
Tko lomi kamenje, ono ga ranjava; tko cijepa drva, može nastradati.
10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
Kad zatupi željezo i oštrica mu nije nabrušena, tada treba više snage; a nagrada mudrosti je uspjeh.
11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
Ako zmija ujede prije čaranja, ništa onda opčaratelj ne koristi.
12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
Pune su miline riječi iz usta mudraca, a bezumnika upropašćuju njegove usne.
13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
On počinje svoje besjede ludošću i svršava ih potpunim bezumljem.
14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
Luđak previše govori: čovjek ne poznaje budućnost, i tko mu može kazati što će poslije njega biti?
15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
Luđake mori njihov trud; tko ne zna puta, ne može u grad.
16 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
Jao tebi, zemljo, kad ti je kralj premlad i knezovi se već ujutro goste.
17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
Blago tebi, zemljo, kad ti je kralj plemenit i knezovi ti u svoje vrijeme blaguju da se okrijepe, a ne da se opiju.
18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
S lijenosti se ugiblju grede, zbog nebrige prokišnjava kuća.
19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
Ali su gozbe radi zabave i vino uveseljava život, a novci pribavljaju sve.
20 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
Ni u svojoj misli ne kuni kralja, ni u svojoj ložnici ne kuni bogataša, jer će ptice odnijeti glas i kleveta lako okrilati.
