Kazatel 1
1 Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
verba Ecclesiastes filii David regis Hierusalem
2 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
vanitas vanitatum dixit Ecclesiastes vanitas vanitatum omnia vanitas
3 Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
quid habet amplius homo de universo labore suo quod laborat sub sole
4 Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
generatio praeterit et generatio advenit terra vero in aeternum stat
5 Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
oritur sol et occidit et ad locum suum revertitur ibique renascens
6 Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
gyrat per meridiem et flectitur ad aquilonem lustrans universa circuitu pergit spiritus et in circulos suos regreditur
7 Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
omnia flumina intrant mare et mare non redundat ad locum unde exeunt flumina revertuntur ut iterum fluant
8 Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
cunctae res difficiles non potest eas homo explicare sermone non saturatur oculus visu nec auris impletur auditu
9 Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
quid est quod fuit ipsum quod futurum est quid est quod factum est ipsum quod fiendum est
10 Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
nihil sub sole novum nec valet quisquam dicere ecce hoc recens est iam enim praecessit in saeculis quae fuerunt ante nos
11 Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
non est priorum memoria sed nec eorum quidem quae postea futura sunt erit recordatio apud eos qui futuri sunt in novissimo
12 Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
ego Ecclesiastes fui rex Israhel in Hierusalem
13 A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
et proposui in animo meo quaerere et investigare sapienter de omnibus quae fiunt sub sole hanc occupationem pessimam dedit Deus filiis hominum ut occuparentur in ea
14 Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
vidi quae fiunt cuncta sub sole et ecce universa vanitas et adflictio spiritus
15 Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
perversi difficile corriguntur et stultorum infinitus est numerus
16 Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
locutus sum in corde meo dicens ecce magnus effectus sum et praecessi sapientia omnes qui fuerunt ante me in Hierusalem et mens mea contemplata est multa sapienter et didicit
17 I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
dedique cor meum ut scirem prudentiam atque doctrinam erroresque et stultitiam et agnovi quod in his quoque esset labor et adflictio spiritus
18 Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
eo quod in multa sapientia multa sit indignatio et qui addit scientiam addat et laborem
