Kazatel 1
1 Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
These are the words of the Teacher, the son of David, king in Jerusalem:
2 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
“Futility of futilities,” says the Teacher, “futility of futilities! Everything is futile!”
3 Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
What does a man gain from all his labor, at which he toils under the sun?
4 Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
Generations come and generations go, but the earth remains forever.
5 Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
The sun rises and the sun sets; it hurries back to where it rises.
6 Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
The wind blows southward, then turns northward; round and round it swirls, ever returning on its course.
7 Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
All the rivers flow into the sea, yet the sea is never full; to the place from which the streams come, there again they flow.
8 Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
All things are wearisome, more than one can describe; the eye is not satisfied with seeing, nor the ear content with hearing.
9 Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
What has been will be again, and what has been done will be done again; there is nothing new under the sun.
10 Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
Is there a case where one can say, “Look, this is new”? It has already existed in the ages before us.
11 Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
There is no remembrance of those who came before, and those yet to come will not be remembered by those who follow after.
12 Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
I, the Teacher, was king over Israel in Jerusalem.
13 A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
And I set my mind to seek and explore by wisdom all that is done under heaven. What a heavy burden God has laid upon the sons of men to occupy them!
14 Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
I have seen all the things that are done under the sun, and have found them all to be futile, a pursuit of the wind.
15 Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
What is crooked cannot be straightened, and what is lacking cannot be counted.
16 Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
I said to myself, “Behold, I have grown and increased in wisdom beyond all those before me who were over Jerusalem, and my mind has observed a wealth of wisdom and knowledge.”
17 I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
So I set my mind to know wisdom and madness and folly; I learned that this, too, is a pursuit of the wind.
18 Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
For with much wisdom comes much sorrow, and as knowledge grows, grief increases.
