Kazatel 1
1 Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
達味之子耶路撒冷的君王「訓道者」的語錄：
2 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
虛而又虛，訓道者說：虛而又虛，萬事皆虛。
3 Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
人在太陽下辛勤勞作，為人究有何益﹖
4 Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
一代過去，一代又來，大地仍然常在。
5 Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
太陽升起，太陽落下，匆匆趕回原處，從新再升。
6 Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
風吹向南，又轉向北，旋轉不息，循環周行。
7 Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
江河流入大海，大海總不滿溢；江河仍向所往之處，川流不息。
8 Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
萬事皆辛勞，無人能盡言：眼看，看不夠；耳聽，聽不飽。
9 Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
往昔所有的，將來會再有；昔日所行的，將來會再行；太陽之下決無新事。
10 Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
若有人指著某事說：「看，這是新事。」豈不知在我們以前早就有過。
11 Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
只是對往者，沒有人去追憶；同樣，對來者，也不會為後輩所記念。
12 Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
我訓道者，曾在耶路撒冷作過以色列的君王。
13 A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
我曾專心用智慧考查研究過天下所發生的一切；－－這實在是天主賜與人類的一項艱辛的工作。
14 Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
我觀察了在太陽下所發生的一切：看，都是空虛，都是追風。
15 Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
彎曲的，不能使之正直，虧缺的，實在不可勝數。
16 Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
我心裏自語說：「看，我獲得了又大又多的智慧，勝過了所有在我以前住在耶路撒冷的人，我的心獲得了許多智慧和學問。」
17 I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
我再專心研究智慧和學問，愚昧和狂妄，我纔發覺：連這項工作也是追風。
18 Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
因為，智慧愈多，煩惱愈多；學問越廣，憂慮越深。
