5 Mojžišova 32
1 Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých.
“Listen, O heavens, to what I am saying. Let the earth hear the words of my mouth.
2 Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,
Let my doctrine accumulate like the rain. Let my eloquence form like the dew, like a mist upon the plants, and like water droplets upon the grass.
3 Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu,
For I will invoke the name of the Lord. Acknowledge the magnificence of our God!
4 Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.
The works of God are perfect, and all his ways are judgments. God is faithful and without any iniquity. He is just and upright.
5 Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou, jakáž vzdálena jest od synů jeho.
They have sinned against him, and in their filth they are not his sons. They are a depraved and perverse generation.
6 Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě.
How can this be the return you would offer to the Lord, O foolish and senseless people? Is he himself not your Father, who has possessed you, and made you, and created you?
7 Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě.
Remember the days of antiquity. Consider each generation. Question your father, and he will declare it to you. Question your elders, and they will tell it to you.
8 Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských.
When the Most High divided the nations, when he separated the sons of Adam, he appointed the limits of the peoples according to the number of the sons of Israel.
9 Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho.
But the Lord’s portion is his people: Jacob, the lot of his inheritance.
10 Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.
He discovered him in a desert land, in a place of horror and a vast wilderness. He led him around and taught him, and he guarded him like the pupil of his eye,
11 Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých:
just as an eagle encourages its young to fly, and, flying above them, stretches out its wings, and takes them up, and carries them on its shoulders.
12 Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců.
The Lord alone was his leader, and there was no strange god with him.
13 Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého,
He stood him upon an exalted land, so that he might eat the fruits of the fields, so that he might eat honey from the rock, and oil from the hardest stone,
14 Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil.
butter from the herd, and milk from the sheep, with fat from the lambs, and with rams and goats from the sons of Bashan, with the kernel of the wheat, and so that he might drink the undiluted blood of the grape.
15 Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého.
The beloved grew fat, and he kicked. Having grown fat and thick and wide, he abandoned God, his Maker, and he withdrew from God, his Savior.
16 K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
They provoked him with strange gods, and they stirred him to anger by their abominations.
17 Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.
They immolated to demons and not to God, to gods whom they did not know, who were new and recent arrivals, whom their fathers did not worship.
18 Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého.
You have forsaken the God who conceived you, and you have forgotten the Lord who created you.
19 To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým,
The Lord saw, and he was stirred to anger. For his own sons and daughters provoked him.
20 A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.
And he said: ‘I will hide my face from them, and I will consider their very end. For this is a perverse generation, and they are unfaithful sons.
21 Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
They have provoked me with that which was not God, and they have angered me with their emptiness. And so, I will provoke them with that which is not a people, and I will anger them with a foolish nation.
22 Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor. (Sheol h7585)
A fire has been kindled in my fury, and it will burn even to the deepest Hell, and it will devour the earth with its produce, and it will burn the foundations of the mountains. (Sheol h7585)
23 Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.
I will heap evils upon them, and I will expend my arrows among them.
24 Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.
They will be consumed by famine, and birds with a very bitter bite will devour them. I will send forth the teeth of wild beasts among them, along with the fury of creatures that scurry across the ground, and of serpents.
25 Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.
Outside, the sword will devastate them; and inside, there will be dread, as much for the young man as for the maiden, and as much for the newborn as for the old man.
26 Ano, řekl bych: Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich,
I said: Where are they? I will cause their memory to cease from among men.
27 Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí.
But because of the wrath of the enemies, I have delayed it. Otherwise, perhaps their enemies would be arrogant and would say: “Our exalted hand, and not the Lord, has done all these things.”
28 Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.
They are a nation without counsel and without prudence.
29 Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.
I wish that they would be wise and understanding, and would provide for the very end.’
30 Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.
How is it that one pursues a thousand, and two chases ten thousand? Is it not because their God has sold them, and because the Lord has enclosed them?
31 Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou.
For our God is not like their gods. And our enemies are judges.
32 Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.
Their vines are of the vines of Sodom, but from the suburbs of Gomorrah. Their grapes are the grapes of gall, and their grape clusters are most bitter.
33 Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.
Their wine is the gall of snakes, and it is the incurable venom of asps.
34 Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?
‘Have not these things been stored up with me, and sealed up amid my treasures?
35 Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.
Vengeance is mine, and I will repay them in due time, so that their foot may slip and fall. The day of perdition is near, and the time rushes to appear.’
36 Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže.
The Lord will judge his people, and he will take pity on his servants. He will see that their hand has been weakened, and that those who have been enclosed have likewise failed, and that those who have been left behind have been consumed.
37 I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli?
And he shall say: ‘Where are their gods, in whom they had confidence?
38 Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta.
They ate the fat of their victims, and they drank the wine of their libations. So let these rise up, and bring relief to you, and protect you in your distress.
39 Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.
See that I am alone, and there is no other god beside me. I will kill, and I will cause to live. I will strike, and I will heal. And there is no one who is able to rescue from my hand.
40 Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky.
I will lift up my hand to heaven, and I will say: I live in eternity.
41 Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím.
When I sharpen my sword like lightning, and my hand takes hold of judgment, then I will render vengeance to my enemies, and I will repay those who hate me.
42 Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely.
I will inebriate my arrows with blood, and my sword will devour flesh: from the blood of the slain and from the captive, from the exposed head of the enemies.’
43 Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.
You nations, praise his people! For he will avenge the blood of his servants. And he will distribute vengeance to their enemies. And he will be merciful to the land of his people.”
44 I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun.
Therefore, Moses went and spoke all the words of this canticle to the ears of the people, both he and Joshua, the son of Nun.
45 A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému,
And he completed all these words, speaking to all of Israel.
46 Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám, a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je.
And he said to them: “Set your hearts upon all the words which I am testifying to you this day. So shall you command your sons, to keep, and to do, and to fulfill all the things that have been written in this law.
47 Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.
For these things have not been entrusted to you to no purpose, but so that each one would live by them, and so that, in doing these, you may continue for a long time in the land, which you will enter upon crossing the Jordan in order to possess it.”
48 Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
And the Lord spoke to Moses on the same day, saying:
49 Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným.
“Ascend this mountain, Abarim, (that is, of crossings) onto Mount Nebo, which is in the land of Moab, opposite Jericho, and look upon the land of Canaan, which I will deliver to the sons of Israel to obtain it. And you shall die upon the mountain.
50 A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému.
After climbing it, you will be joined to your people, just as your brother Aaron died on Mount Hor, and was placed with his people.
51 Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských.
For you trespassed against me in the midst of the sons of Israel, at the Waters of Contradiction, in Kadesh, in the desert of Sin. And you did not sanctify me among the sons of Israel.
52 Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským.
You shall see the land opposite you, which I will give to the sons of Israel, but you shall not enter into it.”
