5 Mojžišova 31
1 Přišed tedy Mojžíš, mluvil slova ta ke všemu Izraelovi,
To pacoengah Mosi mah Israel kaminawk boih khaeah caeh moe, hae loknawk hae a thuih pae.
2 A řekl jim: Ve stu a ve dvadcíti letech jsem dnes, nemohuť již více vycházeti a vcházeti; a také řekl Hospodin ke mně: Nepřejdeš Jordánu tohoto.
Mosi mah nihcae khaeah, Kai loe vaihi saning cumvaito pacoeng, pumphaeto ka oh boeh pongah, nangcae zaehhoih hanah angcoeng thai ai boeh; Angraeng mah doeh kai khaeah, Nang loe hae Jordan vapui nang kat thai mak ai, tiah ang naa boeh.
3 Hospodin Bůh tvůj předcházející tebe vyhladí ty národy od tváři tvé, a ty dědičně je opanuješ, a Jozue tento půjde před tebou, jakož řekl Hospodin.
Nangmacae ih Angraeng Sithaw to nangcae hma ah caeh ueloe, haeah kaom prae kaminawk to nangmacae hma roe ah na hum pae ueloe, nihcae ih prae to na toep o tih: Angraeng mah thuih ih lok baktih toengah, Joshua loe nangcae hma ah caeh tih.
4 I učiní Hospodin jim, jakož učinil Seonovi a Ogovi králům Amorejským a zemi jejich, kteréž vyhladil.
Amor kaminawk ih siangpahrang Sihon hoi Og ih, prae nuiah amrohaih phaksak baktih toengah, Angraeng mah to kaminawk nuiah sah toeng tih.
5 Protož když je dá Hospodin vám, tedy učiníte jim vedlé každého přikázaní, kteréž jsem přikázal vám.
Nihcae to Angraeng mah nangcae khaeah paek ueloe, kang paek ih lok baktih toengah, nihcae nuiah na sah o tih.
6 Buďte silní a zmužile se mějte, nebojte se, ani se lekejte tváři jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj, on jde s tebou, neopustíť a nezanechá tebe.
Na thacak o sak ah loe, misahoihaih hoiah om oh; mawn o hmah loe, nihcae to zii o hmah; na Angraeng Sithaw loe nangcae hoi nawnto caeh tih, anih mah na caeh o taak mak ai ueloe, pahnawt sut mak ai, tiah a naa.
7 Tedy povolal Mojžíš Jozue a řekl jemu před očima všeho Izraele: Budiž silný a zmužile se měj, nebo ty vejdeš s lidem tímto do země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům jejich, že ji dá jim, a ty ji rozdělíš jim v dědictví.
To pacoengah Mosi mah Joshua to kawk moe, Israel kaminawk boih hma ah, Na thacaksak ah loe, misahoihaih hoiah om ah; nang loe hae kaminawk khaeah paek hanah, Angraeng mah ampanawk khaeah lokkam ih prae thungah, hae kaminawk hae na caeh haih ueloe, nihcae han qawk na toepsak tih.
8 Hospodin pak předcházející tě, onť bude s tebou, neopustí tě, aniž tě zanechá; neboj se, ani se strachuj.
Angraeng angmah roe nangcae hmaa ah caeh ueloe, anih na om o thui tih; anih mah na caehtaak mak ai ueloe, pahnawt sut mak ai; zii o hmah loe, palung doeh boeng o sak hmah, tiah a naa.
9 I napsal Mojžíš zákon tento a dal jej kněžím, synům Léví, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a všechněm starším Izraelským,
Mosi mah hae kaaloknawk tarik pacoengah, Angraeng lokkamhaih thingkhong apu kami, Levi acaeng, qaimanawk hoi Israel kacoehtanawk khaeah paek.
10 A přikázal jim Mojžíš, řka: Každého léta sedmého, v jistý čas léta odpuštění, v svátek stanů,
To pacoengah Mosi mah nihcae khaeah, saning sarihto boeng boeh moe, misong loisakhaih saning, kahni im raenghhaih atue phak naah,
11 Když přijde všecken Izrael a postaví se před Hospodinem Bohem tvým na místě, kteréž by vyvolil, čísti budeš zákon tento přede vším Izraelem v uších jejich,
Israel kaminawk boih Angraeng angmah qoih ih ahmuen ah, Angraeng Sithaw hmaa ah amtueng hanah nang zoh o naah, Israel kaminawk mah thaih o boih hanah, nihcae hma ah hae kaaloknawk hae kroek pae oh.
12 Shromáždě lid, muže i ženy, i děti, i příchozí své, kteříž jsou v branách tvých, aby slyšíce, učili se a báli se Hospodina Boha vašeho, a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto.
Nongpa, nongpata, nawktanawk hoi na vangpui thungah kaom angvinnawk boih mah thaih o moe, panoek o thai han, na Angraeng Sithaw to zit o moe, hae kaaloknawk hae pazui o thai boih hanah, kaminawk to nawnto amkhuengsak ah;
13 Synové také jejich, kteříž ještě toho nepoznali, ať slyší a učí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi, do níž, přejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dědičně obdrželi.
to tiah sak nahaeloe kaalok panoek ai kaminawk ih caanawk mah thaih o ueloe, Jordan vapui nang kat o moe, na toep o han ih prae thungah na oh o nathung, na Angraeng Sithaw zithaih to amtuk o tih, tiah a naa.
14 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, již se přiblížili dnové tvoji, abys umřel. Povolej Jozue, a postavte se oba v stánku úmluvy, a přikáži jemu. Šel tedy Mojžíš a Jozue, a postavili se v stánku úmluvy.
Angraeng mah Mosi khaeah, Na duek han ih atue loe zoi boeh; Joshua to kawk ah loe kaminawk amkhuenghaih kahni im ah angzo haih ah, to ah lok ka thuih pae han, tiah a naa. To pongah Mosi hoi Joshua loe angzoh hoi moe, kaminawk amkhuenghaih kahni im ah a caeh hoi.
15 I ukázal se Hospodin v stánku v sloupě oblakovém, a postavil se sloup oblakový nade dveřmi stánku.
To naah Angraeng loe kahni imthung ah tamai tung baktiah amtueng; tamai tung loe kahni im thok nuiah angdoet pae.
16 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Aj, ty již usneš s otci svými, potom lid tento vstana, smilniti bude, následuje bohů cizozemců země této, do níž vchází, aby bydlil u prostřed ní; tu mne opustí a zruší smlouvu mou, kterouž jsem učinil s ním.
To naah Angraeng mah Mosi khaeah, Khenah, Nang loe nam panawk khaeah nang hak tih boeh; hae kaminawk loe angthawk o ueloe, a caeh o han ih prae thungah kaom kaminawk ih sithawnawk khaeah a takpum zaw o tih; kai to pahnawt o ueloe, nihcae hoi ka sak ih ka lokmaihaih doeh amkhraeng o taak tih.
17 Protož rozhněvá se na něj prchlivost má v ten den, a opustím je, i skryji tvář svou od nich, a bude sežrán, i přijdou na něj mnohé věci zlé a úzkosti. I řekne v ten den: Zdaliž ne proto přišly na mne tyto zlé věci, že Bůh můj není u prostřed mne?
To na niah loe nihcae nuiah palung ka phui moe, nihcae to ka pahnawt sut han; nihcae khae hoi mikhmai ka hawk naah loe, nihcae to amro o tih, nihcae nuiah paroeai sethaih hoi raihaihnawk to pha tih; to naah nihcae mah aicae ih Sithaw loe aicae khaeah om ai boeh pongah na ai maw hae baktih raihaih hae aicae nuiah oh? tiah thui o tih.
18 Já pak daleko skryji tvář svou v ten den pro všecko to zlé, kteréž páchal, jakž se obrátil k bohům cizím.
Nihcae loe kalah sithawnawk khaeah angqoi o ving moe, a sak o ih zaehaih boih pongah, to na niah loe nihcae khae hoi mikhmai ka hawk ving tangtang han.
19 Protož nyní napište sobě píseň tuto, a uč jí syny Izraelské; vlož ji v ústa jejich, aby ta píseň byla mi za svědka proti synům Izraelským.
To pongah vaihi hae laa hae tarik hoih, Israel kaminawk ih pakha thungah suem paeh loe, amtuksak ah; hae laa loe Israel kaminawk ih misa ah ka ohhaih hnukung ah om tih.
20 Nebo uvedu jej do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jeho, oplývající mlékem a strdí, kdežto bude jísti a nasytí se a ztuční. Tehdy obrátí se k bohům cizím a sloužiti bude jim, i popudí mne a zruší smlouvu mou.
Tahnutui hoi khoitui longhaih prae, ampanawk khaeah paek han lokkam ih prae thungah nihcae to ka hoih; nihcae mah zok kamhah ah buh to caak o moe, thawk o hruk naah loe, kai palungphuisak hanah, ka lokkamhaih to amkhraeng o taak ving tih, kalah sithawnawk khaeah angqoi o ueloe, a tok to sah pae o tih.
21 A když přijdou na něj mnohé zlé věci a úzkosti, tehdy bude jemu tato píseň na svědectví, (nebo nepřijde v zapomenutí, aniž odejde od úst semene jeho). Známť zajisté myšlení jeho, a co on ještě dnes činiti bude, prvé nežli jej uvedu do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil.
Nihcae nuiah paroeai sethaih hoi raihaihnawk phak naah, nihcae ih misa ah ka ohhaih to hae laa mah amtuengsak tih; nihcae ih caanawk mah hae laa hae pahnet o mak ai; ka lokkamhaih prae thungah nihcae ka caeh haih ai naah, vaihi roe nihcae poekhaih to ka panoek pae boeh, tiah a naa.
22 Tedy napsal Mojžíš tu píseň v ten den a učil jí syny Izraelské.
To pongah Mosi mah to na ni roe ah laa to tarik moe, Israel caanawk to patuk.
23 Potom dal přikázaní Jozue, synu Nun, řka: Budiž silný, a měj se zmužile, nebo ty uvedeš syny Izraelské do země, kterouž jsem jim s přísahou zaslíbil, a já budu s tebou.
Angraeng mah Nun capa Joshua khaeah, Na thacaksak ah loe, misahoihaih hoiah om ah; nihcae khaeah lokkam ih prae thungah Israel kaminawk to na caeh haih tih; to naah Kai nangcae hoi nawnto ka oh han, tiah a naa.
24 Stalo se pak, když napsal Mojžíš slova zákona tohoto v knize, a dokonal je,
Mosi mah hae ih kaaloknawk boeng khoek to cabu pongah tarik pacoengah,
25 Že přikázal Levítům, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, řka:
Mosi mah Angraeng lokkamhaih thingkhong apu, Levi acaengnawk khaeah,
26 Vezměte tu knihu zákona a vložte ji v straně truhly smlouvy Hospodina Boha vašeho, ať jest tam proti vám na svědectví.
hae ih kaalok cabu hae la oh loe, na Angraeng Sithaw lokkamhaih thingkhong taengah suem oh; anih loe to ah nangcae ih misa ah ka ohhaih hnukung ah om tih.
27 Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé. Aj, poněvadž, když jsem já ještě živ nyní s vámi, zpurní jste bývali Hospodinu, čím tedy více, když já umru?
Nangcae loe lokaek thaih kami hoi palungthah kami ah na oh o, tito ka panoek; khenah, vaihniah nangcae hoi nawnto ka hing nathuem ah mataeng doeh, Angraeng ih lok to na aek o nahaeloe, ka duek pacoeng naah cae loe, kawkruk maw lok na aek o tih?
28 Shromažďte ke mně všecky starší pokolení svých a správce vaše, abych mluvil v uši jejich slova tato, a osvědčil proti nim nebem i zemí.
Na caeng thung ih kacoehtanawk hoi ukkungnawk to ka hma ah amkhuengsak boih ah; nihcae thaih naah hae loknawk hae ka thuih moe, nihcae ih misa ah ka ohhaih panoekkung ah van hoi long to ka kawk han.
29 Nebo vím, že po mé smrti velmi porušíte se a vystoupíte z cesty, kterouž jsem přikázal vám; pročež přijde na vás toto zlé v posledních dnech, když byste činili to, což se nelíbí Hospodinu, popouzejíce ho dílem rukou svých.
Nangcae loe ka duek pacoengah nam ro o ueloe, kang paek ih loklam to nang qoi o taak tih, tito ka panoek; hnukkhuem niah, Angraeng mikhnuk ah kahoih ai hmuennawk to na sah o ueloe, na ban hoi sak ih hmuennawk mah anih palung na phui o sak pongah, nangcae nuiah amrohaih to pha tih, tiah a naa.
30 Mluvil tedy Mojžíš v uši všeho shromáždění Izraelského slova písně této, až je i dokonal.
To pacoengah Mosi mah Israel kaminawk khaeah, hae laa loknawk hae takung hoi tadong khoek to thuih pae boih.
