Daniel 6
1 Líbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úředníků sto a dvadceti, kteříž by byli po všem království.
Siangpahrang ukhaih thung boih ah prae ukkung angraeng cumvai, pumphaeto suek hanah, Darius koehhaih oh;
2 Nad těmi pak hejtmany tři, z nichžto Daniel přední byl, kterýmž by úředníci onino vydávali počet, aby se králi škoda nedála.
nihcae to kahoih ah uk moe, siangpahrang ukhaih amro han ai ah, ukkung angraeng thumto a kawk; to kami thumto thungah Daniel doeh athum toeng.
3 Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky, proto že duch znamenitější v něm byl. Pročež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím.
Daniel loe kalah prae ukkung hoi angraengnawk pong kasang koek poekhaih palungthin to tawnh pongah, siangpahrang mah anih khaeah prae to aap boih hanah poek.
4 Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s strany království, a však žádné příčiny ani vady nemohli najíti; nebo věrný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se při něm.
Prae ukhaih kawng pongah ukkungnawk hoi angraengnawk mah Daniel sakpazaehaih hnuk thai hanah pakrong o; toe kasae sakpazaehaih to hnu o thai ai; anih loe oepthoh moe, sakpazaehaih om ai pongah sethaih to hnu o thai ai.
5 Protož muži ti řekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné příčiny, jediné leč bychom našli něco proti němu s strany zákona Boha jeho.
Hnukkhuem koek ah to ih kaminawk mah, a bok ih Sithaw kawng pong ai ah loe hae kami Daniel nuiah sakpazaehaih a hnu o thai mak ai, tiah thuih o.
6 Tedy hejtmané a úředníci ti shromáždivše se k králi, takto mluvili k němu: Darie králi, na věky buď živ.
To pongah ukkungnawk hoi angraengnawk siangpahrang khaeah caeh o moe, anih khaeah, Aw Darius siangpahrang, na hinglung sawk nasoe!
7 Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úředníci, správcové a vůdcové, abys ustanovil nařízení královské, a utvrdil zápověd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb člověka do třidcíti dnů, kromě na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové.
Siangpahrang prae thung ih zaehoikungnawk, angraengnawk, poekhaih paekkungnawk, misatuh angraengnawk boih kam khueng o moe, Aw siangpahrang, nang khue ai ah, kalah Sithaw khaeah maw, to tih ai boeh loe kalah kami khaeah maw, ni qui thumto thung lawkthui kami loe, kaipui paunghaih akhaw thungah va oh, tiah aek thai ai siangpahrang lokpaekhaih kacak rap ah sak hanah ka thuih o.
8 Nyní tedy, ó králi, potvrď zápovědi této, a vydej mandát, kterýž by nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.
To pongah vaihi, Aw siangpahrang, amkhrai thai ai, Median hoi Persian kaminawk ih daan baktih toengah, lok takroekhaih to sah ah loe, pakhraih thaih han ai ah, ca ah tarik ah, tiah a naa o.
9 Pročež král Darius vydal mandát a zápověd.
To pongah Darius siangpahrang mah tarik ih ca hoi lok takroekhaih to catui daengh o.
10 Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to činíval.
To tiah tarik ih ca to catui daeng boeh, tiah Daniel mah panoek naah, angmah im ah amlaem. Im ranui ah dawh moe, Jerusalem bangah kanghae thokbuem to paongh, nito naah vai thumto khokkhu cangkrawn hoiah lawk a thuih; canghnii hoi a sakzong ih baktih toengah, angmah ih Sithaw khaeah anghoehaih lawk a thuih.
11 Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a pokorně prosí Boha svého,
To naah Daniel loe angmah ih Sithaw khaeah lawkthuih moe, tahmenhaih a hnik, tiah to ah amkhueng toksah angraengnawk mah hnuk o.
12 Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské: Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý člověk, kdož by koli něčeho žádal od kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů, kromě od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpověděv král, řekl: Pravéť jest slovo to, podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.
To pongah nihcae loe siangpahrang khaeah caeh o moe, siangpahrang mah sak ih lok takroekhaih to a thuih pae o; Aw siangpahrang, nang khae khue ai ah, kalah Sithaw khaeah maw, to tih ai boeh loe kalah kami khaeah maw, ni qui thumto thung lawkthui kami loe, kaipui paunghaih akhaw thungah va oh, tiah lokpaekhaih to catui na daengh boeh na ai maw? tiah a naa o. Siangpahrang mah, Amkhrai thai ai, Median hoi Persian kaminawk ih daan baktih toengah, lok takroekhaih loe cak bae, tiah a naa.
13 Tedy odpovídajíce, řekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých synů Judských, nechtěl dbáti na tvé, ó králi, nařízení, ani na mandát tvůj, kterýž jsi vydal, ale třikrát za den modlívá se modlitbou svou.
To naah nihcae mah siangpahrang khaeah, Aw siangpahrang, Judah prae ah naeh ih Judah kaminawk thungah kathum, Daniel loe nang to tiah doeh sah ai, catui na daeng ih lokpaekhaih doeh dawncang ai; nito naah vai thumto lawk a thuih, tiah a naa o.
14 Tedy král, jakž uslyšel tu řeč, velmi se zarmoutil nad tím, a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti.
Siangpahrang mah to lok to thaih naah, palung set, Daniel to loisak hanah a poek; anih loisak hanah niduem khoek to tha pathok.
15 Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpověd a nařízení, kteréž by král ustanovil, neproměnitelné bylo.
To pacoengah to kaminawk loe siangpahrang khaeah caeh o moe, Aw siangpahrang, Median hoi Persian kaminawk ih daan baktih toengah, siangpahrang mah sak ih lokpaekhaih hoi daan loe pakhrai thai ai boeh, tiah panoek ah, tiah a naa o.
16 I řekl král, aby přivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové. Mluvil pak král a řekl Danielovi: Bůh tvůj, kterémuž sloužíš ustavičně, on vysvobodí tebe.
To pongah siangpahrang mah paek ih lok baktih toengah, nihcae mah Daniel to cae o haih moe, kaipui khaw thungah vah o. Siangpahrang mah Daniel khaeah, Boeng ai ah na bok ih Sithaw mah na pahlong tih hmang! tiah a naa.
17 A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl změněn ortel při Danielovi.
Thlung kangphaek maeto lak o moe, thlungkhaw to kraeng o khoep; siangpahrang mah Daniel nuiah lokcaekhaih amkhrai thai han ai ah, angmah ih tacik hoi angmah angraengnawk ih tacik to daengh.
18 I odšel král na palác svůj, a šel ležeti, nic nejeda, a ničímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od něho.
To pacoengah siangpahrang loe angmah im ah amlaem, aqum puek buh caa ai; katoeng tamoi kruek kop kaminawk doeh anih khaeah caeh o ai; to pongah iip thai ai boeh.
19 Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové.
Siangpahrang loe akhawnbang khawnthaw ah angthawk moe, kaipui khaw ohhaih ahmuen ah karang ah caeh.
20 A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče Boha živého, Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů?
Kaipui khaw taeng a phak naah qah hoiah Daniel to a palawk, Aw Daniel, kahing Sithaw ih tamna, boeng thai ai ah na bok ih, na Sithaw mah, kaipui pakha thung hoiah ang loisak maw? tiah a naa.
21 Tedy Daniel mluvil s králem, řka: Králi, na věky buď živ.
To naah Daniel mah, Aw siangpahrang, na hinglung sawk nasoe!
22 Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž ani proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil.
Ka Sithaw mah angmah ih van kami to patoeh moe, kaipui pakha to tamuep khoep pongah, ahmaa ka caa ai; a mikhnuk ah zaehaih ka tawn ai, Aw siangpahrang, na hma ah zaehaih tidoeh ka sah ai pongah, nganbawh kana na paek ai, tiah a naa.
23 Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého.
To naah siangpharang loe paroeai anghoe moe, Daniel to kaipui khaw thung hoiah lak hanah lok a paek. Daniel to kaipui khaw thung hoiah lak o, anih loe angmah ih Sithaw to tang pongah, takpum nuiah nganbawh kana tidoeh hnu ai.
24 I rozkázal král, aby přivedeni byli muži ti, kteříž osočili Daniele, a uvrženi jsou do jámy lvové, oni i synové jejich i ženy jejich, a prvé než dopadli dna té jámy, zmocnili se jich lvové, a všecky kosti jejich zetřeli.
To pacoengah siangpahrang lokpaekhaih baktih toengah, Daniel zaehaih net kaminawk to hoih o moe, a caanawk hoi a zunawk boih kaipui khaw thungah vah o; nihcae loe kaipuinawk mah rawkcak ah caak han mataeng doeh khawt ai, long ah pha o ai naah, kaipuinawk mah nihcae ih ahuh to taaih pae o boih.
25 Tedy Darius král napsal všechněm lidem, národům a jazykům, kteříž bydlili po vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď.
To naah Darius siangpahrang mah, kaminawk boih, prae kaminawk, lok congca pae kaminawk khaeah, Monghaih nangcae khaeah pung nasoe!
26 Ode mne vyšlo nařízení toto, aby na všem panství království mého třásli a báli se před Bohem Danielovým; nebo on jest Bůh živý a zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce.
Ka ukhaih prae thungah kaom kaminawk boih mah Daniel ih Sithaw hmaa ah tasoeh takuenhaih hoi zithaih hoiah om o nasoe, tiah lok takroekhaih to ka sak boeh. Anih loe dungzan khoek to kacak, kahing Sithaw ah oh, a prae loe amro mak ai, a ukhaih doeh long boeng khoek to cak tih.
27 Vysvobozuje a vytrhuje, a činí znamení a divy na nebi i na zemi, kterýž vysvobodil Daniele z moci lvů.
Anih mah ni pahlong moe, loisak, van hoi long ah angmathaih hoi dawnrai hmuennawk to a sak; anih mah ni Daniel to kaipui thacakhaih thung hoiah pahlong, tiah ca tarik pae.
28 Danielovi pak šťastně se vedlo v království Dariovu, a v království Cýra Perského.
To pongah Daniel loe Darius siangpahrang ukhaih thung hoi Persia kami Cyrus siangpahrang ukhaih thungah, khosak hoihhaih to hnuk.
