Ámos 6
1 Běda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samařskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů, k nimž se scházejí dům Izraelský.
Тешко безбрижнима у Сиону и онима који су без страха у гори самаријској, који су на гласу између поглавица народима, ка којима долази дом Израиљев.
2 Projděte až do Chalne, a odtud jděte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédněte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš?
Прођите у Халну и видите, и оданде идите у велики Емат, после сиђите у Гат филистејски; је ли које царство боље од ових? Јесу ли им међе пространије од ваших међа?
3 Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy, a přistavujete stolici nátisku.
Тешко вама који мислите да је далеко зли дан, а примичете столицу на којој је насиље;
4 Kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější,
Који лежете на одрима од слонове кости и пружате се на постељама својим, и једете јагањце из стада и теоце угојене;
5 Přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické.
Који певате уза псалтире, и измишљате справе музичке као Давид;
6 Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo.
Који пијете вино великим чашама, и мажете се скупоценим мирисима, а не марите за полом Јосифов.
7 Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají.
Зато ће сада отићи у ропство међу првима који ће отићи у ропство, и престаће радост оних који се госте.
8 Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bůh zástupů: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i paláců jeho nenávidím, pročež vydám město i vše, což v něm jest.
Закле се Господ Господ собом, говори Господ Бог над војскама; ја се гадим на понос Јаковљев и мрзим на дворове његове; зато ћу предати град и све што је у њему.
9 I stane se, že pozůstane-li deset osob v domě jednom, i ti zemrou.
И ако десет људи остане у једној кући, умреће.
10 A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, proto že nepřipomínali jména Hospodinova.
И кад узме кога стриц му или који ће га спалити да изнесе кости његове из куће, рећи ће ономе који буде у куту у кући: Има ли јоште ко код тебе? А он ће рећи: Нема никога. А он ће рећи: Ћути; јер не помињаше име Господње.
11 Nebo aj, Hospodin přikáže, a bíti bude na dům veliký přívaly, a na dům menší rozsedlinami.
Јер ево, Господ заповеда и удариће дом велики да се развали и мали дом да попуца.
12 Zdaliž koni běžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati může voly? Nebo jste proměnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek,
Трче ли коњи по стени и оре ли се воловима? Јер ви претвористе суд у жуч, и плод од правде у пелен.
13 Vy, kteříž se veselíte, ano není z čeho, říkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů?
Ви се радујете ономе што није ништа, и говорите: Нисмо ли својом снагом добили рогове?
14 Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bůh zástupů, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.
Јер, гле, ја ћу подигнути на вас доме Израиљев, говори Господ Бог над војскама, народ, који ће вас притеснити од уласка у Емат до потока у пустињи.
