Skutky Apoštolů 28
1 A tak zachováni jsouce, teprv poznali, že ostrov ten sloul Melita.
And when they were safe on shore, they understood, that the island was called Melita.
2 Lidé pak toho ostrova velikou přívětivost k nám ukázali. Nebo zapálivše hranici drev, přijali nás všecky, pro déšť, kterýž v tu chvíli byl, a pro zimu.
And the barbarians shewed us uncommon humanity: for they kindled a fire and took us all in, because of the present rain, and of the cold.
3 A když Pavel sebral drahně roždí a kladl na oheň, ještěrka, utíkajíc před horkem, připjala se k ruce jeho.
And Paul having gathered together a bundle of sticks, and laid them on the fire, there came out a viper from the heat, and fastened on his hand.
4 A když uzřeli lidé toho ostrovu, ano ještěrka visí u ruky jeho, řekli jedni k druhým: Jistě člověk tento jest vražedlník; neb ač z moře vyšel, však pomsta Boží nedá jemu živu býti.
And when the barbarians saw the venomous creature hanging on his hand, they said to one another, This man is certainly a murderer, whom, though he hath been saved from the sea, yet justice suffereth not to live.
5 Ale on střásl tu ještěrku do ohně, a nic se jemu zlého nestalo.
But he shook off the creature into the fire, and suffered no hurt.
6 Oni pak očekávali, že oteče, aneb padna, pojednou umře. A když toho dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého nestalo, změnivše myšlení své, pravili, že jest on bůh.
They however were expecting that he would swell, or suddenly fall down dead: but when they had waited a good while, and saw no hurt come to him, they changed their opinion and said that he was a god.
7 Na těch pak místech měl popluží kníže toho ostrova, jménem Publius, kterýžto přijav nás k sobě, za tři dni přátelsky u sebe v hospodě choval.
Now in the parts adjacent to this place was the seat of the chief man of the island, whose name was Publius, who took us into his house, and entertained us three days courteously.
8 I přihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a červenou nemoc. K němuž všed Pavel, a pomodliv se, vzložil na něj ruce a uzdravil jej.
And it happened that the father of Publius lay sick of a fever and dysentery: to whom Paul went in, and prayed, and laid his hands on him, and healed him.
9 A když se to stalo, tedy i jiní, kteříž na ostrově tom nemocní byli, přistupovali, a byli uzdravováni.
Upon this, others also in the island, who had diseases came to him and were cured:
10 Ctili nás pak velice, a když jsme se měli pryč plaviti, nakladli nám na lodí toho, čehož potřebí bylo.
who also honoured us with many honors, and furnished us, when we departed, with such things as were necessary.
11 A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrově přes zimu, majici za erb Kastora a Polluxa.
And after three months we departed in a ship of Alexandria, that had wintered in the island, whose sign was Castor and Pollux.
12 A když jsme přijeli do Syrakusis, zůstali jsme tu za tři dni.
And being arrived at Syracuse, we staid there three days.
13 A odtud okolo plavíce se, přišli jsme do Regium; a po jednom dni, když vál vítr od poledne, druhý den přijeli jsme do Puteolos.
From whence coasting round we came to Rhegium, and after one day a south-wind rising, we came the second day to Puteoli:
14 Kdežto nalezli jsme bratří, kteříž nás prosili, abychom pobyli u nich za sedm dní. A tak jsme šli k Římu.
where finding some brethren, we were desired to stay with them seven days: and so we went on to Rome.
15 Odkudž, když o nás uslyšeli bratří, vyšli proti nám až na rynk Appiův a ke Třem krčmám. Kteréžto uzřev Pavel, poděkoval Bohu a počal býti dobré mysli.
And when the brethren heard of us, they came from thence to meet us, some as far as Appii-forum, and others to the Three-taverns: whom when Paul saw, he thanked God and took courage.
16 A když jsme přišli do Říma, setník dal vězně v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopuštěno, aby sám bydlil s žoldnéřem, kterýž ho ostříhal.
And when we came to Rome, the centurion delivered the prisoners to the captain of the guard: but Paul was permitted to live by himself with the soldier that had him in custody.
17 I stalo se po třech dnech, svolal Pavel muže přední z Židů. A když se sešli, řekl k nim: Muži bratří, já nic neučiniv proti lidu ani proti obyčejům otcovským, jat jsa, z Jeruzaléma vydán jsem v ruce Římanům,
And after three days Paul called together the chief of the Jews. And when they were come together, he said unto them, Brethren, though I have done nothing against the people of the Jews, or the customs of our fathers, yet was I delivered a prisoner from Jerusalem into the hands of the Romans:
18 Kteříž vyslyševše mne, chtěli mne propustiti, protože žádné viny hodné smrti na mně nebylo.
who when they had examined me, would have set me at liberty, because there was no crime worthy of death found in me:
19 Ale když Židé tomu odpírali, přinucen jsem odvolati se k císaři, ne jako bych měl co národ svůj žalovati.
but the Jews opposing it, I was obliged to appeal to Cesar; though not as having any thing to accuse my nation of.
20 A protož z té příčiny povolal jsem vás, žádostiv jsa viděti vás a s vámi promluviti; nebo pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem.
For this reason therefore I desired to see and to speak to you: because that for the hope of Israel I am bound with this chain.
21 A oni řekli jemu: Myť jsme žádného psaní neměli o tobě z Židovstva, aniž kdo z bratří přijda, vypravoval nám, aneb mluvil co zlého o tobě.
And they said to him, We have neither received letters concerning thee from Judea, nor has any of the brethren, that is come hither, related or spoken any ill of thee.
22 Ale žádámeť od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sektě, že se jí všudy odpírá.
But we would willingly hear from thee what thou thinkest: for as to this sect, we know that it is every where spoken against.
23 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu, jimžto s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o Ježíšovi z Zákona Mojžíšova a Proroků, od jitra až do večera.
And having appointed him a day, many came to him at his lodging; to whom he discoursed and testified the kingdom of God, persuading them of the things concerning Jesus, both from the law of Moses, and from the prophets, from morning till evening.
24 A někteří uvěřili tomu, což Pavel vypravoval, někteří pak nevěřili.
And some regarded the things that were spoken, but others did not believe.
25 A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, k nimžto promluvil Pavel toto jedno slovo: Jistě žeť jest dobře Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcům našim,
And so disagreeing one with another they separated, when Paul had said one word, to wit, that the holy Spirit spake rightly by Esaias the prophet to our fathers,
26 Řka: Jdi k lidu tomuto a rciž jim: Sluchem slyšeti budete, a nesrozumíte, a hledíce hleděti budete, a neuzříte.
saying, Go to this people and say, Ye shall hear by the hearing of the ear, and not understand; and in seeing ye shall see, and not perceive: for the heart of this people is stupified,
27 Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby snad neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
and they hear heavily with their ears, and have closed their eyes; least they should see at all with their eyes, and hear with their ears, and understand with their heart, and be converted, and I should heal them.
28 Budiž vám tedy známo, že jest pohanům posláno toto spasení Boží, a oniť slyšeti budou.
Be it known therefore unto you, that the salvation of God is sent to the Gentiles, and they will hear it.
29 A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou mnohé hádky.
And when he had said these things, the Jews departed, having much debate among themselves.
30 Pavel pak trval za celé dvě létě v hospodě své, a přijímal všecky, kteříž přicházeli k němu,
And Paul abode two whole years in his own hired house, and received all that came to him:
31 Káže o království Božím a uče těm věcem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu, se vší doufanlivostí bez překážky.
preaching the kingdom of God, and teaching the things concerning the Lord Jesus Christ, with all freedom, none forbidding him.
