Skutky Apoštolů 27
1 A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.
And Festus commanded, respecting him, that he should be sent to Italy, unto Caesar. And he delivered Paul, and other prisoners with him, to a certain man, a centurion of the Augustan cohort, whose name was Julius.
2 Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.
And when we were to depart, we embarked in a ship which was from the city of Adramyttium, and was going to the country of Asia. And there embarked with us in the ship, Aristarchus, a Macedonian of the city of Thessalonica.
3 Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.
And the next day, we arrived at Zidon. And the centurion treated Paul with kindness, and permitted him to visit his friends and be refreshed.
4 A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám.
And on sailing from there, because the winds were against us, we sailed around to Cyprus.
5 A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia.
And we passed over the sea of Cilicia and Pamphylia, and arrived at Myra, a city of Lycia.
6 A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni.
And there the centurion found a ship of Alexandria, which was going to Italy; and he set us on board of it.
7 A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny.
And as it was hard navigating, we had scarcely arrived, after many days, over against the isle of Cnidos. And, because the wind would not allow us to pursue a straight course, we sailed around by Crete, and came opposite the city of Salmone.
8 A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea.
And with difficulty, after sailing about it, we arrived at a place called the Fair Havens, near to which was the city called Lassa.
9 Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul, ) napomínal jich Pavel,
And we were there a long time, and till after the day of the Jewish fast. And it was hazardous then for any one to go by sea; and Paul counselled them,
10 Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.
and said: Men, I perceive that our voyage will be attended with peril, and with much loss, not only of the cargo of our ship, but also of our lives.
11 Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil.
But the centurion listened to the pilot, and to the owner of the ship, more than to the words of Paul.
12 A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.
And, because that harbor was not commodious for wintering in, many of us were desirous to sail from it, and if possible, to reach and to winter in a certain harbor of Crete, which was called Phenice, and which opened towards the south.
13 A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.
And when the south wind breezed up, and they hoped to arrive as they desired, we began to sail around Crete.
14 Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.
And shortly after, a tempest of wind arose upon us, called Typhonic Euroclydon.
15 A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli.
And the ship was whirled about by the wind, and could not keep head to it; and we resigned the ship to its power.
16 A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky.
And when we had passed a certain island, called Cyra, we could hardly retain the boat.
17 Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili.
And after hoisting it on board, we girded the ship around the waist, and made it strong. And, because we were afraid of falling upon a precipice of the sea, we pulled own the sail; and so we drifted.
18 A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven.
And as the storm raged violently upon us, we the next day threw goods into the sea.
19 A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.
And on the third day, with our own hands, we threw away the tackling of the ship.
20 A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.
And as the storm held on for many days, and as no sun was visible, nor moon, nor stars, all hope of our surviving was wholly cut off.
21 A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody
And as no one had taken a meal of food, Paul now stood up in the midst of them, and said: If ye had given heed to me, O men, we should not have sailed from Crete, and we should have been exempt from this loss and peril.
22 A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé.
And now, I counsel you to be without anxiety; for not a soul of you will be lost, but only the ship.
23 Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,
For there appeared to me this night, the angel of that God whose I am, and whom I serve;
24 Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.
and he said to me: Fear not, Paul; for thou art yet to stand before Caesar; and, lo, God hath made a gift to thee of all them that sail with thee.
25 Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno.
Therefore, men, be ye courageous; for I confide in God, that it will be as was told to me.
26 Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov.
Yet we are to be cast upon a certain island.
27 A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká.
And after the fourteen days of our roaming and tossing on the Adriatic sea, at midnight, the sailors conceived that they approached land.
28 Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů.
And they cast the lead, and found twenty fathoms. And again they advanced a little, and they found fifteen fathoms.
29 A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl.
And as we feared lest we should be caught in places where were rocks, they cast four anchors from the stern of the ship, and prayed for the morning.
30 Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,
And the sailors sought to flee out of the ship. And from it they lowered down the boat into the sea, under pretence that they were going in it to make fast the ship to the land.
31 I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.
And when Paul saw it, he said to the centurion and to the soldiers: Unless these remain in the ship, ye cannot be saved.
32 Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul.
Then the soldiers cut the boat rope from the ship, and let the boat go adrift.
33 A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce.
And while it was not yet morning, Paul advised them all to take food, saying to them: In consequence of the peril, it is now the fourteenth day that ye have tasted nothing.
34 Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne.
Therefore I entreat you, to take food for the sustenance of your life; for not a hair from the head of any of you, will perish.
35 A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.
And having said these things, he took bread, and gave glory to God before them all; and he broke it, and began to eat.
36 A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni.
And they were all consoled; and they took nourishment.
37 Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest.
And there were of us in the ship two hundred and seventy-six souls.
38 A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.
And when they were satisfied with food, they lightened the ship, and took the wheat and cast it into the sea.
39 A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí.
And when it was day, the sailors knew not what land it was: but they saw on the margin of the land an inlet of the sea; whither, if possible they intended to drive the ship.
40 A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu.
And they cut away the anchors from the ship, and left them in the sea. And they loosened the bands of the rudder, and hoisted a small sail to the breeze, and made way towards the land.
41 Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
And the ship struck upon a shoal between two channels of the sea, and stuck fast upon it. And the forward part rested upon it, and was immovable; but the after part was shattered by the violence of the waves.
42 Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl.
And the soldiers were disposed to slay the prisoners; lest they should resort to swimming, and escape from them.
43 Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem,
But the centurion kept them from it, because he was desirous to preserve Paul. And those who were able to swim, he commanded to swim off first, and pass to the land.
44 Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.
And the rest, he made to transport themselves on planks, and on other timbers of the ship. And so they all escaped safe to land.
