Skutky Apoštolů 27
1 A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.
And Festos commanded concerning him that he should be sent unto Caesar in Italia. And he delivered Paulos, and other prisoners with him, to a certain man, a centurion of the band of Sebaste, whose name was Julios.
2 Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.
And when he would proceed, we went down to a ship which was from Adramantos the city, to go to the region of Asia. And Aristarkos, a Makedonoya who was of Thessalunike the city,
3 Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.
entered the ship with us. And the day after we came to Tsaidon. And the centurion behaved with kindness towards Paulos, and permitted him to go to his friends and be refreshed.
4 A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám.
And from thence we voyaged; and because the winds were contrary we made a circuit unto Cypros.
5 A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia.
And we went through the sea of Cilicia and of Pamphulia, and came to Mura, a city of Lukia.
6 A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni.
And the centurion found there a ship from Aleksandria which was going to Italia, and he placed us in her.
7 A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny.
And because she sailed heavily, (after) many days we had scarce come over against Knidos the island, and as the wind did not permit us to go directly, we went round by Kreta against Salmona the city;
8 A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea.
and hardly voyaging we passing around it came to the place which is called the Fair Havens. AND it was nigh to the city named Lasia.
9 Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul, ) napomínal jich Pavel,
And we were there much time, until the day when the day of the fast of the Jihudoyee had also passed, and there had become danger for one to voyage by sea. And Paulos counselled them
10 Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.
and said, Men, I perceive that with distress and much loss we are to voyage, not only to the burden of the ship, but also to our own lives.
11 Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil.
But the centurion hearkened to the governor and to the lord of the ship rather than to the counsel of Paulos.
12 A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.
And because that haven was not convenient to winter in, many of us desired to proceed thence, and if possible to come and winter in a certain harbour in Kreta, called Phoniks, and which looked to the south.
13 A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.
And when the wind of the south blew, and we thought we could come as we desired, we sailed round Kreta.
14 Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.
And after a little there came forth against us a blowing of the tempest which is called Tuphonikos Euroklidon;
15 A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli.
and the ship was carried away, and could not stand against the wind, and we gave her into its hand.
16 A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky.
And when we had passed a certain isle that is called Cyra; we could scarcely take up the boat.
17 Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili.
And when we had uplifted her, we girded and strengthened the ship. And because we feared lest we should fall into the precipitancy of the sea, we brought down the sails, and so went forward. i
18 A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven.
And while there rose against us the hard tempest, the next day we threw the goods into the sea.
19 A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.
And the third day the things of the ship itself we cast forth. And when the storm had held more days,
20 A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.
and neither the sun was seen, nor the moon, nor stars, the hope that we should be saved at all was cut off.
21 A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody
And while no man had taken any food, then stood Paulos among them, and said, Men, if you had been persuaded by me, you would not have voyaged from Kreta, and we should have been exempted from loss, and from this distress.
22 A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé.
Yet now I counsel you to be without anxiety; for not one of you will perish, but the ship only.
23 Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,
For in this night there appeared to me the angel of Aloha, (of) him whose I am, and whom I serve.
24 Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.
And he said to me, Fear not, Paulos, for thou art to stand before Caesar; and, behold, Aloha hath given thee the gift of all who voyage with thee.
25 Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno.
Therefore, men, take courage; for I believe Aloha, that so it shall be as he hath told me.
26 Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov.
Nevertheless, upon a certain island we have to be cast.
27 A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká.
AND after fourteen days (in) which we had wandered and been beaten in the sea of Hadrios, in the dividing of the night, the mariners thought that we drew nigh to land.
28 Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů.
And they cast the lead, and found twenty cubits; and again a little they proceeded, and found fifteen cubits.
29 A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl.
And fearing lest we should be found in a place in which were rocks, they cast forth from the hinder part of the ship four anchors, and prayed that it would become day.
30 Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,
But the mariners sought to escape from the ship, and lowered from her the boat into the sea, on the pretext that they would go in her, and bind the ship to the land.
31 I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.
And when Paulos saw, he said to the centurion and to the soldiers, If these in the ship remain not, you cannot be saved.
32 Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul.
Then cut the soldiers the cable of the boat from the ship, and let her drive.
33 A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce.
But Paulos himself, until it was morning, persuaded all of them to take food, saying to them, To-day it is fourteen days (in which) from danger you have tasted nothing.
34 Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne.
Wherefore I beseech you receive meat for the establishment of your lives; for a hair of the head of one of you will not perish.
35 A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.
And when these he had said, he took bread, and praised Aloha before them all, and he broke and began to eat.
36 A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni.
And they were all comforted, and received food.
37 Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest.
But we were in the ship two hundred and seventy and six souls.
38 A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.
And when they were satisfied with food, they lightened the ship, and took up the wheat and sent it into the sea.
39 A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí.
And when it was day, the sailors knew not what land it was; but they saw along the coast a certain inlet of the sea, (into) which they purposed if possible to drive the ship.
40 A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu.
And they cut the anchors from the ship, and left them in the sea, and they loosed the bands of the oars, and raised a small sail to the wind which blew, and went forward to the face of the land.
41 Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
And the ship struck on a high place between two depths of the sea, and infixed herself in it; and her forepart stood upon it, and was immovable, but her afterpart was loosed from the violence of the waves.
42 Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl.
And the soldiers would have killed the prisoners, lest they should cast forth to swim, and escape from them;
43 Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem,
and the centurion restrained them from this, because he was willing to save Paulos. And those who could cast forth to swim he commanded to be the first to swim, and to pass to the land.
44 Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.
And the rest, on boards, and on other timbers of the ship, passed; and thus all of them escaped to land.
