Skutky Apoštolů 27
1 A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.
When it was decided that we should sail for Italy, they proceeded to hand over Paul and a few other prisoners to the custody of Julius, a centurion of the Imperial Regiment.
2 Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.
We embarked in a ship of Adramyttium which was about to sail to the ports of the province of Asia, and put to sea. Aristarchus, a Macedonian of Thessalonica, accompanied us.
3 Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.
The next day we touched at Sidon. There Julius treated Paul kindly, and gave him leave to visit his friends and refresh himself.
4 A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám.
Putting to sea from thence we sailed under the lee of Cyprus, because the winds were against us;
5 A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia.
and after sailing across the Cilician and Pamphylian waters, we came to Myra, in Lycia.
6 A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni.
And there the centurion found an Alexandrian ship bound for Italy, and put us on board of her.
7 A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny.
For many days we sailed slowly, and then arrived with difficulty over against Cnidus; from this point, as the wind did not further favor us, we ran under the lee of Crete, off Cape Salmone;
8 A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea.
and coasting along with difficulty we reached a place called Fair Havens, not far from the town of Lasea.
9 Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul, ) napomínal jich Pavel,
By this time the season was far advanced, and sailing had become dangerous (for the Autumn Fast was past); so Paul began to warn them.
10 Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.
"Sirs," he said to them, "I perceive that the voyage will be attended with injury and serious loss, not only to the cargo and to the ship, but also to our own lives."
11 Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil.
But the centurion paid greater heed to the master and to the owner than to anything that was spoken by Paul;
12 A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.
and as the harbor was ill adapted for winter quarters, the majority advised putting out to sea from thence, to see whether they could get to Phoenix and winter there, a harbor on the coast of Crete facing northeast and southeast.
13 A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.
And when the south wind blew softly, supposing that they had obtained their purpose, they weighed anchor and sailed along Crete, close in shore.
14 Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.
But it was not long before a furious wind, called Euroclydon, rushed down from the island;
15 A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli.
when the ship was caught and could not face the wind, we gave way to it, and let her drive.
16 A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky.
Then we ran under the lee of a little island named Claudia, where with great difficulty we were able to secure the ship’s boat.
17 Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili.
After hauling it aboard, they used ropes to undergird the ship, and since they were fearful lest they should be driven upon the Syrtes, they lowered the gear and lay to.
18 A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven.
And as we were being terribly battered by the storm, the next day they began to throw the freight overboard,
19 A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.
and on the third day with their own hands they threw the ship’s tackling overboard.
20 A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.
Then when for many days neither sun nor stars were seen, and a great tempest still beat upon us, all hope that we should be saved was now taken away from us.
21 A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody
When for a long time they had been without food, Paul stood among them and said. "Men, you ought to have listened to me, and not have set sail from Crete, and so have spared yourselves this injury and loss.
22 A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé.
"But now take courage. There will be no loss of life among you, but only of the ship,
23 Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,
"for last night an angel of the God whose I am and whom I serve, stood by me and said.
24 Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.
"‘Fear not, Paul; you must stand before Caesar. Behold, God has granted you the lives of all who are sailing with you.’
25 Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno.
"So take courage, men! I believe God, I believe that things will turn out exactly as it has been told me.
26 Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov.
"But we must be cast upon a certain island."
27 A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká.
It was now the fourteenth night, and we were drifting through the Adriatic Sea when, about midnight, the sailors began to suspect that they were drawing near to some land.
28 Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů.
So they sounded and found twenty fathoms; and after a little they sounded again, and found fifteen fathoms.
29 A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl.
Then, fearing lest we should run ashore on the rocks, they threw out four anchors from the stern, and longed for day to come.
30 Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,
And when the sailors were trying to flee from the ship, and had lowered the boat into the sea under pretext of laying anchors from the bow,
31 I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.
Paul said to the centurion and to the soldiers, "Unless these men remain on the ship, you cannot be saved."
32 Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul.
Then the soldiers cut the ropes of the ship’s boat and let her fall off.
33 A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce.
And while day was dawning, Paul kept urging them all to take some food. "This is the fourteenth day," he said, "that you have been on the watch, fasting, having eaten nothing.
34 Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne.
"So I beg you to take some food, for this is for your safety. For there shall not a hair perish from the head of any one of you."
35 A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.
When he had so said and had taken bread, he gave thanks to God before them all, and broke it and began to eat.
36 A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni.
Then they all cheered up and themselves took food.
37 Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest.
There were in the ship two hundred and seventy-six souls, all told.
38 A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.
After eating a hearty meal, they began to lighten the ship by throwing the wheat overboard.
39 A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí.
When it was day they tried in vain to recognize the land, but they spied an inlet with a sandy beach, and they began conferring to see whether they could drive the ship into it.
40 A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu.
They cast off the anchors and left them in the sea, and unloosing at the same time the ropes that tied the rudders, they hoisted the foresail to the breeze, and headed for the beach.
41 Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
But coming to a place where two seas met, they ran the ship aground; the bow struck and remained fixed, but the stern began to break up under the violence of the waves.
42 Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl.
Now the soldiers were planning to kill the prisoners, lest any of them should swim off and so escape.
43 Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem,
But the centurion kept them from their purpose, because he wished to save Paul. He gave orders that those who could swim should first jump overboard and get to land;
44 Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.
and that the rest should follow, some on planks and some on other bits of wreckage. And so it came to pass that all escaped safe to the land.
