Skutky Apoštolů 27
1 A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.
When the time came for us to sail to Italy, Paul and some other prisoners were handed over to a centurion called Julius of the Imperial Regiment.
2 Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.
We boarded a ship based in Adramyttium that was headed to the coastal ports of the province of Asia, and we set sail. Aristarchus, a Macedonian from Thessalonica, went with us.
3 Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.
The next day we had a brief stop at Sidon, and Julius was kind enough to let Paul go ashore and visit his friends so they could provide what he needed.
4 A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám.
We set out from there and sailed to the leeward of Cyprus because the winds were against us.
5 A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia.
Then we sailed directly across the open sea off the coast of Cilicia and Pamphylia, arriving at the port of Myra in Lycia.
6 A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni.
There the centurion found a ship from Alexandria that would be sailing to Italy, and arranged for us to join it.
7 A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny.
We sailed slowly for several days and eventually arrived off Cnidus. But since the winds wouldn't allow us to continue we sailed across to the lee of Crete, near to Salmone.
8 A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea.
With some difficulty we made our way along the coast until we arrived at a place called Fair Havens, near to the town of Lasea.
9 Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul, ) napomínal jich Pavel,
We'd lost a lot of time, and the voyage was becoming dangerous because it was now after the Fast. Paul warned them,
10 Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.
“Men, I predict that this voyage will result in much hardship and loss—not just of the cargo and the ship, but also our very lives.”
11 Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil.
But the centurion paid more attention to the advice of the ship's captain and its owner than to what Paul said.
12 A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.
Since the harbor was not large enough to over-winter in, the majority were in favor of leaving and trying if possible to reach Phoenix and spend the winter there—a harbor in Crete that faces northwest and southwest.
13 A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.
When a moderate south wind began to blow, they thought they could do what they planned. They pulled up the anchor and sailed close inshore along the coast of Crete.
14 Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.
But it wasn't long before a hurricane-force wind called a “northeaster” blew from the land.
15 A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli.
The ship was forced out to sea and could not face into the wind. So we had to give in and allow ourselves to be driven before the wind.
16 A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky.
We were eventually able to run into the lee of a small island called Cauda, and managed with some difficulty to secure the ship's boat on board.
17 Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili.
After hoisting it aboard, the sailors bound ropes around the hull to strengthen it. Then, worried that they would be wrecked on the Syrtis banks, they lowered the sea anchor and allowed the ship to be driven along.
18 A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven.
The following day as we were violently thrown about by the storm, the crew started throwing the cargo overboard.
19 A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.
On the third day they grabbed the ship's gear and tossed it into the sea.
20 A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.
We hadn't seen the sun or the stars for many days as the storm beat down on us; so any hope of our being saved was lost.
21 A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody
Nobody had eaten anything for a long time. Then Paul stood before them and told them, “Men, you should have listened to me and not sailed from Crete. Then you could have avoided all this hardship and loss.
22 A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé.
But now I advise you keep up your courage, because nobody is going to be lost, just the ship.
23 Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,
Last night an angel of my God and whom I serve, stood beside me.
24 Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.
‘Don't be afraid, Paul,’ he told me. ‘You have to stand trial before Caesar. See, God has graciously given to you everyone who is sailing with you.’
25 Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno.
So men, have courage! I trust God, and I'm convinced things will happen just as I was told.
26 Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov.
However, we will be wrecked on some island.”
27 A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká.
At around midnight on the fourteenth night of the storm, still being blown over the Sea of Adria, the crew suspected they were getting close to land.
28 Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů.
They checked the depth and found it was forty meters, and a little while later they checked again and it was thirty meters.
29 A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl.
They were concerned that we might be wrecked on rocks, so they dropped four anchors from the stern, and prayed for daylight to come.
30 Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,
The crew tried to leave the ship, and had lowered the ship's boat into the water with the pretext that they were going to drop anchors from the ship's bow.
31 I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.
But Paul told the centurion and the soldiers, “Unless the crew stays with the ship, you will be lost.”
32 Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul.
So the soldiers cut the ropes holding the ship's boat, and let it loose.
33 A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce.
At daybreak Paul urged all of them to eat something. “It's been fourteen days now that you haven't eaten anything because you've been so worried and preoccupied,” he told them.
34 Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne.
“Please do what I say and eat some food. This will help give you strength. For not even a hair from anyone's head is going to be lost!”
35 A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.
When he'd finished speaking he picked up a loaf of bread, and gave thanks to God for it in front of everyone. Then he broke the bread, and began to eat.
36 A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni.
Everyone was encouraged and they ate too.
37 Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest.
The total number of people on board was two hundred and seventy-six.
38 A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.
Once they'd had enough to eat, the crew made the ship lighter by throwing the supplies of wheat overboard.
39 A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí.
When dawn came they didn't recognize the coastline, but they saw a bay that had a beach. They planned to try running the ship aground there.
40 A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu.
So they cut the anchor ropes, leaving the anchors in the sea. At the same time they untied the ropes holding the rudders, raised the foresail to the wind, and made for the beach.
41 Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
But they struck a sandbar and the ship grounded. The bow hit, and stuck so firm it couldn't be moved, while the stern began to be broken apart by the pounding surf.
42 Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl.
The soldiers planned to kill the prisoners so none of them could swim away and escape.
43 Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem,
But the centurion, because he wanted to save Paul's life, prevented them from doing this, and ordered those who could swim to jump overboard first and make for land.
44 Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.
The rest grabbed hold of planks and other wreckage, so that everyone was able to reach land safely.
