Skutky Apoštolů 26
1 Potom Agrippa řekl Pavlovi: Dopouštíť se, abys sám za sebe promluvil. Tedy Pavel vztáh ruku, mluvil:
Then Agrippa said to Paul, Thou art permitted to speak for thyself. Then Paul stretched forth the hand, and answered for himself:
2 Na všecky ty věci, z kterýchž mne viní Židé, králi Agrippo, za šťastného se počítám, že dnes před tebou odpovídati mám,
I think myself happy, king Agrippa, because I shall answer for myself this day before thee, concerning all the things of which I am accused by the Jews:
3 A zvláště proto, poněvadž jsi ty povědom všech těch, kteříž u Židů jsou, obyčejů a otázek. Protož prosím tebe, vyslyšiž mne trpělivě.
Especially, [because I know] thee to be expert in all customs and questions which are among the Jews: wherefore I beseech thee to hear me patiently.
4 O životu mém hned od mladosti mé, jaký byl od počátku v národu mém v Jeruzalémě, vědí všickni Židé,
My manner of life from my youth, which was at the first among my own nation at Jerusalem, know all the Jews,
5 Měvše mne prve zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli svědectví vydati, ) kterak vedle nejjistší sekty v našem náboženství byl jsem živ farizeus.
Who knew me from the beginning, (if they would testify) that after the strictest sect of our religion, I lived a Pharisee.
6 A nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům našim od Boha, teď stojím, soudu jsa poddán,
And now I stand, and am judged for the hope of the promise made by God to our fathers:
7 K kterémužto zaslíbení dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde; pro kteroužto naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo.
To which [promise] our twelve tribes, assiduously serving [God] day and night, hope to come. For which hope's sake, king Agrippa, I am accused by the Jews.
8 A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí mrtvé?
Why should it be thought a thing incredible with you, that God should raise the dead?
9 Ačť i mně se zdálo, že by mi náležité bylo, proti jménu Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti,
I verily thought with myself, that I ought to do many things contrary to the name of Jesus of Nazareth.
10 Jakož jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli mordováni býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti.
Which thing I also did in Jerusalem: and many of the saints did I shut up in prison, having received authority from the chief priests; and when they were put to death, I gave my voice against [them].
11 A po všech školách často trápě je, přinucoval jsem, aby se rouhali; a náramně rozlítiv se na ně, protivil jsem se jim, až i do jiných měst na to jsem jezdil.
And I punished them often in every synagogue, and compelled [them] to blaspheme; and being exceedingly enraged against them, I persecuted [them] even to foreign cities.
12 A v tom, když jsem šel do Damašku, s mocí a s poručením předních kněží,
Upon which as I went to Damascus, with authority and commission from the chief priests,
13 O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, ano světlo s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž se mnou šli.
At mid-day, O king, I saw in the way a light from heaven, surpassing the brightness of the sun, shining around me, and them who journeyed with me.
14 A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas mluvící ke mně a řkoucí Židovským jazykem: Saule, Saule, proč mi se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.
And when we had all fallen to the earth, I heard a voice speaking to me, and saying in the Hebrew language, Saul, Saul, why persecutest thou me? [It is] hard for thee to kick against the goads.
15 A já řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš, kterémuž ty se protivíš.
And I said, Who art thou, Lord? And he said, I am Jesus whom thou persecutest.
16 Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě ukázal, ať bych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchžto ukazovati se budu tobě,
But rise, and stand upon thy feet: for I have appeared to thee for this purpose, to make thee a minister and a witness both of the things which thou hast seen, and of the things in which I will appear to thee;
17 Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám,
Delivering thee from the people, and [from] the Gentiles, to whom now I send thee,
18 Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.
To open their eyes, [and] to turn [them] from darkness to light, and [from] the power of Satan to God, that they may receive forgiveness of sins, and inheritance among them who are sanctified by faith that is in me.
19 A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící nebeskému vidění.
Upon which O king Agrippa, I was not disobedient to the heavenly vision.
20 Ale hned nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské, potom i pohanům zvěstoval jsem evangelium, aby pokání činili a obrátili se k Bohu, skutky hodné pokání činíce.
But showed first to them of Damascus, and at Jerusalem, and throughout all the region of Judea, and [then] to the Gentiles, that they should repent and turn to God, and do works meet for repentance.
21 A pro tu příčinu Židé javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama svýma zamordovati.
For these causes the Jews caught me in the temple, and went about to kill [me].
22 Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, což jsou Proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi:
Having therefore obtained help from God, I continue to this day, testifying both to small and great, saying no other things than those which the prophets and Moses did say should come:
23 Totiž, že měl Kristus trpěti, a z mrtvých vstana první, zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům.
That Christ should suffer, [and] that he should be the first that should rise from the dead, and should show light to the people, and to the Gentiles.
24 To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí.
And as he was thus speaking for himself, Festus said with a loud voice, Paul, thou art beside thyself; much learning doth make thee insane.
25 On pak řekl: Nebláznímť, výborný Feste, ale slova pravdy a středmosti mluvím.
But he said, I am not insane, most noble Festus; but speak forth the words of truth and soberness.
26 Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž směle a svobodně mluvím; nebo mám za to, žeť ho nic z těchto věcí tajno není, poněvadž se toto nedálo pokoutně.
For the king knoweth of these things, before whom also I speak freely. For I am persuaded that none of these things are hidden from him; for this thing was not done in a corner.
27 Věříš-li, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.
King Agrippa, believest thou the prophets? I know that thou believest.
28 Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem.
Then Agrippa said to Paul, Almost thou persuadest me to be a Christian.
29 A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud i z cela, netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli takoví, jakýž já jsem, kromě okovů těchto.
And Paul said, I would to God, that not only thou, but also all that hear me this day, were both almost, and altogether such as I am, except these bonds.
30 A když to Pavel promluvil, vstal král, i vladař a Bernice, i ti, kteříž s nimi seděli.
And when he had thus spoken, the king rose, and the governor, and Bernice, and they that sat with them:
31 A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic hodného smrti neb vězení nečiní člověk tento.
And when they had gone aside, they talked between themselves, saying, This man doeth nothing worthy of death, or of bonds.
32 Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento, kdyby se byl neodvolal k císaři.
Then said Agrippa to Festus, This man might have been set at liberty, if he had not appealed to Cesar.
